Výrok
I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 300 Kč, částky 3 600 Kč, částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1 000 Kč a částky 4 370 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 30. 7. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 208 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 20 770 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet dle podmínek smlouvy s příslušenstvím, a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Výše řádného úroku činila částku 300 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši 3 600 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost řádného splácení úvěru, když poskytnutý úvěr nesplatila tak, jak se zavázala. Z důvodu prodlení žalované více jak 14 dní jí vznikla povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalovaná je rovněž povinna uhradit 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za upomínku odeslanou prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za upomínku odeslanou písemně, přičemž žalované vznikla povinnost uhradit částku 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a částku 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev. Dále žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Pohledávku vyplývající ze smlouvy následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni.
2. Žalobkyně vzala následně k dotazu soudu podáním ze dne 25. 9. 2025 žalobu částečně zpět, a to co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 300 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 600 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1 000 Kč a částky 4 370 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť tyto neobdržela od postupitele pohledávky úvěru. Žalobkyně uvedla, že zákon s tímto nedostatkem spojuje následek neplatnosti smlouvy, avšak ze strany žalobkyně došlo k náležitému plnění, byť bez právního důvodu, pročež má žalobkyně právo na vydání tohoto plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl z důvodu nejasného právního posouzení.
5. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.
6. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] spolu se soupisem postupovaných pohledávek, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství postupně přešla z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v předložené předžalobní upomínce ze dne 22. 7. 2025.
7. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne [datum], jakož i navazující Smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne [datum] a [Anonymizováno] ze dne [datum], z čehož má soud za zjištěné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka 10 000 Kč. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek 3 600 Kč a úrok se sazbou 36,5 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit věřiteli, činila 13 900 Kč se splatností do 5. 7. 2024. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 5395,58 %. Žalovaná v předmětné smlouvě uvedla jako své číslo účtu [č. účtu].
8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. na bankovní účet č. [č. účtu] platbu na částku ve výši 10 000 Kč, když jako zpráva pro příjemce bylo uvedeno „Půjčka“.
9. Z odpovědi [právnická osoba]. ze dne 3. 10. 2025, doplněné výpisem z účtu č. [č. účtu] se podává, že tento bankovní účet má jako majitele vedenu osobu žalované, přičemž na tento účet byla dne 19. 3. 2024 připsána částka ve výši 10 000 Kč z bankovního účtu označeného jako [Anonymizováno]., pod variabilním symbolem [var. symbol] a s poznámkou „Půjčka“.
10. Nárok byl žalobkyní nově správně označen jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované, který včas půjčené částky věřiteli nevrátila, bez ohledu na smluvní ujednání, které soud považuje za neplatné ve smyslu § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k úpravě žalobního petitu s novou právní kvalifikací žalobkyní, se soud proto tímto neplatným právním jednáním nezabývá.
11. Soud proto nárok žalobkyně posoudil toliko jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalované plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost „vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobkyně posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaná prokazatelně přijala částku 10 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná dosud nesplatila ničeho, je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení, který náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění. Výzva k plnění byla v dané věci učiněna dopisem ze dne 21. 7. 2024, kterým žalobkyně poskytla ve výzvě žalované lhůtu 5 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o. z. je zásilka pokládána za doručenou dne 24. 7. 2024 a s ohledem na pětidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem 30. 7. 2024, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může vzít z řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud ve věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
13. Soud zastavil částečně řízení k návrhu žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 300 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 600 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1 000 Kč a částky 4 370 Kč ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, když dispoziční právo se žalobou má žalobkyně a souhlasu žalované s tímto úkonem nebylo zapotřebí.
14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
15. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady žalovaný (jiný účastník řízení).
16. Vzhledem k tomu, že uplatněný nárok na náhradu nákladů řízení vyplývá z práva procesního, soud především posuzoval, zda žaloba byla podána z tohoto procesního hlediska důvodně, tzn. z hlediska vztahu výsledku chování žalované k požadavkům žalobkyně. V daném případě je nesporné, že k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu došlo podáním, které následovalo po podané žalobě. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani částečně. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud přihlížel k tomu, zda a kdo zavinil, že k zastavení řízení muselo dojít. V daném případě došlo k částečnému zpětvzetí návrhu žalobkyně nikoliv pro chování žalované, z procesního hlediska tedy částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně a posuzujíc náklady řízení komplexně, v této části je žalobní návrh posuzován jako procesní neúspěch žalobkyně. Proto ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval následovně: V daném případě měl v převažující míře úspěch žalovaná, té však žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
17. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.
18. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení rozhodl bez nařízení jednání, a proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 208 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 831 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 039 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 208 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.