9 C 297/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 477 767,10 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 455 085 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit krom jistiny také smluvený úrok ve výši 18,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, zesplatnila právní předchůdkyně úvěr s účinností ke dni 28. 9. 2024, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 28. 9. 2024. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], s účinností ke dni 1. 12. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 13. 12. 2024. Žalovaná částka představovala neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 466 937,80 Kč a připsané úroky z úvěru ve výši 10 829,30 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o úvěru ze dne [datum], uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 455 085 Kč, pro který právní předchůdkyně žalobkyně vedla účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v měsíčních splátkách po 9 251 Kč, kdy celý úvěr měl žalovaný zaplatit nejpozději do dne 18. 11. 2031.

5. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 28. 9. 2024.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla o zesplatnění celého dluhu a zároveň vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 28. 9. 2024. Dopisem ze dne 12. 12. 2024 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, a z přílohy č. [hodnota] – Seznam pohledávek, ze dne [datum], doplněnými dohodou o úplatě a potvrzením o zaplacení kupní ceny, bylo zjištěno, že žalobkyně, mimo jiné, nabyla pohledávku za žalovaným. Podmínka aktivní procesní legitimace byla tedy splněna.

8. Z předložené platební bilance bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 466 937,80 Kč.

9. Z doplnění žaloby ze dne [datum] a z platební bilance bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh zaplatil částku ve výši 89 431,40 Kč, kdy tuto částku zaplatil ve 27 nepravidelně vysokých splátkách.

10. Z výpisů z účtu bylo zjištěno následující. Konečný zůstatek na účtu žalovaného za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 byl ve výši - 1 360,67 Kč, za období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 byl ve výši – 3 013,67 Kč, za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023 byl ve výši – 2 988,40 Kč, a za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 byl ve výši – 2 963,15 Kč, za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 byl ve výši – 2 994,96 Kč, a za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 byl ve výši – 2 942,09 Kč. Mnohé platby ve prospěch účtu žalovaného byly označeny jako „řádně čerpaný kontokorent“. Za kterékoliv období, za které žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu, tedy žalovaný neměl kladný zůstatek na účtu, a disponibilní zůstatky včetně kontokorentu se pohybovaly v řádech desítek korun.

11. Z dokumentu nazvaného jako Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 26. 10. 2023 bylo k žádosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně uvedeno, že klient uvedl částku příjmu, která byla zkontrolována na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřila žalovaného skrze insolvenční rejstřík, informace z BCBC, jakož i interní evidenci klientů. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 12 668 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poté uzavřela, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, když mu zbývá 13 605 Kč k pokrytí životních nákladů.

12. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí v nájemním bydlení, jeho hlavním zdrojem příjmu je zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba], sjednaném na dobu neurčitou. Jako hlavní měsíční příjem označil částku 29 590,25 Kč, což dokládal sporožirovým účtem bez potvrzení příjmu. Za měsíční výdaje označil nájem ve výši 6 000 Kč.

13. Z výpisu příjmových transakcí, zaúčtovaných na účet č. [č. účtu], vedeného na majitele účtu žalovaného, za období od 1. 10. 2022 do 26. 10. 2023 byly zjištěny jednotlivé příjmy na tento účet, a to především příjem jakožto pravidelná měsíční úhrada od protiúčtu , právnická osoba14. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. dopisem ze dne 28. 2. 2025, jak bylo prokázáno výzvou a podacím lístkem. Žalovaný však ničeho dalšího na svůj dluh neuhradil.15. Z předložené výplatnice bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činí 25 645 Kč měsíčně.16. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy pohledávka právní předchůdkyně byla smlouvou ze dne [datum] s účinností od [datum] postoupena žalobkyni. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.17. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, je osobou povinnou podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., provozovat svou činnost s odbornou péčí, a s touto péčí i náležitě spolehlivě a bez důvodných pochybností zjistit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a odst. 2 stejného zákona. Vzhledem k tomu, že z výpisů z účtu žalovaného za období 6 měsíců je patrné, že žalovaný každý měsíc má konečný zůstatek na účtu záporný, a jeho disponibilní zůstatek každý měsíc představuje maximálně desítky korun českých, nelze z této skutečnosti vyvodit závěr, že by byl schopen splácet úvěr v takové výši, v jaké mu byl poskytnut, tedy ve výši 455 085 Kč, v měsíčních splátkách ve výši 9 251 Kč, ba dokonce že by byl schopen splácet jakýkoliv (další) úvěr. Ze všech předložených výpisů je naopak patrné, že sice na tyto účty byly připsány částky odpovídající příjmu ze zaměstnání žalovaného, nicméně konečné zůstatky v předloženém období byly v hodnotách, které ani nepřevyšují částku měsíční splátky sjednaného úvěru. Z vyjádření žalobkyně, jakož ani z obsahu smlouvy či závěru žádosti o úvěr přitom nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv tuto skutečnost hodnotila a při posuzování schopností žalovaného úvěr splácet brala v úvahu, případně že by si žalovaným uváděné hodnoty jakkoliv blíže ověřovala. Pochybení žalobkyně pak nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty Jestliže tedy právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela u žalovaného z jí vypočteného disponibilního zůstatku měsíčních příjmů, tato částka nikterak neodpovídá výdajům vyplývajícím z předložených výpisů z účtu žalovaného. Žalobkyně soudu rovněž předložila listinu, ze které je patrné, že právní předchůdkyně sice měla k dispozici jistý přehled plateb, ovšem představující pouze platby představující příjem žalovaného. Výdaje již takovýmto, ani jiným způsobem zkoumány nebyly, ani nebyly nijak podloženy. Žalovaný pravidelně čerpal částky, kdy tyto platby byly označeny, jak výše zmíněno, jako „řádně čerpaný kontokorent“. I přes přijímání částek přesahujících 100 000 Kč za jedno měsíční období, nebyl žalovaný schopen disponovat na konci tohoto období zůstatkem alespoň v řádu stovek korun, natož zůstatkem kladným. neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Na výše uvedeném závěru nemění nic skutečnost, že žalovaným uvedené údaje případně odpovídají „statisticky obvyklým“ údajům, neboť zákonem stanovená povinnost předpokládá zkoumání úvěruschopnosti konkrétního žadatele, nikoliv žalobkyní presumovaného obrazu typického žadatele (spadajícího do určité skupiny dle jím sdělených a neověřovaných údajů), bez ohledu na skutečnost, že použití scoringového postupu vycházejícího ze statistických dat může v praxi vést k nižšímu počtu nesplacených úvěrů jakožto i k nižším nákladům/pracnosti/složitosti procesu sjednávání spotřebitelského úvěru. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytování úvěru solventní. Vzhledem ke zmíněnému, soud uzavřel, že všechny tyto soudem zmíněné skutečnosti minimálně vzbuzují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně a včas splácet. Z předložených důkazů, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala důkladně a s odbornou péčí dle § 75 a § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., úvěruschopnost žalovaného. Právě z tohoto důvodu shledal soud smlouvu neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona.18. Nárok žalobkyně je proto nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 odst. 1 o. z., neboť zde nebyl a není platný závazek. Žalovaný na svůj dluh již plnil, a to částkou ve výši 89 431,40 Kč, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku představující rozdíl mezi poskytnutými plněními, tedy částku ve výši 365 653,60 Kč.19. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se přitom projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a z komentářové literatury vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy až v případě, že by žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě určené rozhodnutím soudu.20. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem určené lhůtě. Z výše zmíněných důvodů tedy žalobu zčásti výrokem II. zamítl.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I.) převýšil procesní úspěch žalovaného (ve výroku II.). Soud tak stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v níže specifikované výši.22. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 19 111 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 30 660 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 10 220 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 7 bod 6 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 450 Kč ve výši 1 350 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 6 722,10 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 57 843,10 Kč. S ohledem na přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 21 %, proto soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto poměrnou část jejích nákladů řízení, tedy částku ve výši 12 147,05 Kč.23. V případě splnění povinnosti uložené výrokem I. a III., postupoval soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a určil zákonem předvídanou lhůtu tří dnů, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.