Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
IV. Žalovaný je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou u zdejšího soudu dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.
2. K uplatněnému nároku žalobkyně uvedla, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti [právnická osoba] (právní předchůdkyni žalobkyně), a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše [částka], a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě, když žalovaný tento úvěr čerpal, přičemž v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Tyto splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a rovněž tak byl žalovaný povinen hradit poplatky a náklady. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. V souladu se smluvním ujednáním tak byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku [částka]. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši [částka], poplatek ve výši [částka], úrok z jistiny do zesplatnění dne [datum] ve výši [částka], kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Dále pak žalobkyně požadovala přiznat i úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] (jistina + poplatek [částka]) od [datum] do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl z důvodu nejasného právního posouzení.
5. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.
6. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána předloženou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].
7. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a Standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo soudem zjištěno, že byla Smlouva uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když jejím předmětem bylo čerpání bezúčelového spotřebitelského úvěru ve formě Kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru byla uvedena jako [částka], když se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou na dobu neurčitou. Jako běžný účet zákazníka byl uveden účet č. [č. účtu]. Datum splatnosti minimální měsíční platby bylo stanoveno na každý kalendářní měsíc 12. den, informace o výši, počtu a četnosti plateb měla být zákazníkovi sdělena prostřednictvím rozpisu plateb. Zápůjční úroková sazba byla uvedena jako roční pevná úroková sazba ve výši 60 %, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 81,02 % ročně a celková částka, kterou měl zákazník zaplatit, byla uvedena ve výši [částka].
8. Z kopií občanského průkazu, včetně kopie občanského průkazu s podobiznou osoby, bylo zjištěno, že se jedná o občanský průkaz žalovaného.
9. Z denní historie ze dne [datum] bylo zjištěno, že úvěr č. [hodnota] byl čerpán dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], přičemž na splátku klienta bylo ode dne [datum] do [datum] celkově uhrazeno [částka].
10. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet č. [č. účtu], s názvem protistrany [Jméno žalovaného], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], a to vždy se zprávou plátci a příjemci „[Anonymizováno] půjčka od [právnická osoba] “.
11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že jí byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši [částka].
12. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, a to ve do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu.
13. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byl žalovaný vyzván k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.
14. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.
18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).
19. Soud v daném případě posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti.
20. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.
21. V nyní posuzovaném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Podle ustanovení § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné.
22. V nynějším případě, jak je bez dalšího patrné již z formální úpravy dokumentu, byla úvěrová smlouva vyhotovena předem, a žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Od profesionálního nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně, která je slabší stranou v uzavíraném kontraktu. Ze shora provedených důkazů je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem [částka] při deklarované roční úrokové sazbě ve výši 60 %. Úrok ve výši 60 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 199/11 či II. ÚS 3194/18). Lze přitom mít důvodně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně by byla požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby žalovaný na její podmínky byl nepřistoupil. Právní předchůdkyně žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalovaného slíbit plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným úrokem je proto dle názoru soudu smlouvou absolutně neplatnou.
23. Ostatně Krajský soud v Plzni dal ve svých rozhodnutích, týkajících se obdobných věcí o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv, opakovaně najevo, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele (srov. kupř. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018). Ke shodnému závěru lze dospět i při respektování závěrů vyslovených jiným odvolacím senátem Krajského soudu v Plzni v rozsudku č. j. 64 Co 265/2020-88 ze dne 27. 10. 2020. V tomto rozhodnutí odvolací soud, a to znovu v typově shodné věci, sice nedospěl k výše nastíněnému závěru o tom, že nepřiměřeně vysoký (nemravný) úrok sám o sobě vede k neplatnosti celé úvěrové smlouvy, avšak i tak dovodil neplatnost smlouvy o úvěru jako celku s poukazem na to, že ujednání o výši úroku je třeba zkoumat v souvislostech s dalším obsahem smlouvy, zejména s ohledem na adhezní způsob uzavření smlouvy, faktickou nutnost akceptace formulářové dokumentace vypracované žalobkyní ze strany spotřebitele, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit, na přirůstání úroku běžícího do zaplacení, konstrukci „nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, neadekvátní anatocismus (tj. sjednání úroku z úroků) ve spojení se smluvními pokutami a ve vazbě na ujednání o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení úvěrovaného aj. (v podrobnostech lze na citovaný judikát zcela odkázat). Přítomnost těchto „škodlivin“ v závazkovém vztahu, jako je tomu i v nyní rozhodnuté věci, ve svém posledku vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Tato ujednání také nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1811 o. z., neboť stěží lze předpokládat, že uvedené formulace budou srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že on bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsah jeho povinností.
24. Ve světle řečeného tudíž bylo třeba nárok žalobkyně po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný prokazatelně přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Ze žalobních tvrzení a z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný uhradil z titulu (resp. ve prospěch) úvěrové smlouvy částku v celkové výši [částka]. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalovanému poskytnutou ([částka]) a částkou žalovaným zaplacenou ([částka]), tzn. nárok na zaplacení částky ve výši [částka]. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, lze jej přiznat až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, jelikož v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci soud za výzvu k plnění dluhu považuje dopis žalobkyně ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky), jímž byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. Tato výzva byla prostřednictvím pošty odeslána dne [datum], doručena tak byla žalovanému v souladu s ustanovením § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum]. Poskytnutá lhůta 10 dnů uplynula až dnem [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky [částka] s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zbývá doplnit, že zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud přihlédl k míře procesního úspěchu obou stran a rozhodl tak, že náklady řízení nepřiznal ani jedné z nich.
26. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.
27. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovaného, v důsledku jehož jednání byla žalobkyně nucena podat žalobu (resp. návrh na elektronický platební rozkaz), stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalovanému tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.