Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 308/2024

Soud: Okresní soud v KlatovechDatum rozhodnutí: 19. 11. 2024Č. j.: 9 C 308/2024-32Samosoudkyně: Mgr. Tereza LeitgebováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 9. 4. 2025Předmět řízení: zaplacení 17 390 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKT:2024:9.C.308.2024.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (59) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve částce [částka] na účet advokáta [Jméno advokáta], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala na žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Předmětem žaloby byla pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů a následně zaslala žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl návrh úvěrové smlouvy zaslán v rámci webového rozhraní. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Jako variabilní symbol bylo zvoleno rodné číslo žalované. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Upomínka byla žalované odeslána dne [datum]. Poplatek pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů, náklady vznikající v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a drobnou marži pro právní předchůdkyni žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl z důvodu nejasného právního posouzení.

4. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně soupisu postupovaných pohledávek, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství postupně přešla z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v předloženém Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum].

6. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne č. [Anonymizováno], jakož i z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla distančním způsobem dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, když výše spotřebitelského úvěru byla [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek [částka] a úrok se sazbou 36 % ročně. V případě překročení doby splatnosti se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek ve výši [částka]. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit věřiteli, činila [částka] se splatností do [datum], po splatnosti částku [částka]. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 4 316,57 %, při překročení doby splatnosti ve výši 9 025,84 %. Jako účet úvěrovaného (žalované) byl uveden bankovní účet č. [č. účtu].

7. Z Potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne [datum] na účet č. [č. účtu] (název protistrany [Jméno žalované]) převedena částka ve výši [částka], když jako variabilní symbol bylo uvedeno [Anonymizováno], a jako zpráva plátci a příjemci bylo uvedeno „[Anonymizováno] “.

8. Z listiny označené jako Informace o vlastníkovi nebyly soudem zjištěny žádné informace.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.

13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).

14. Soud v daném případě posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum] ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti.

15. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

16. V nyní posuzovaném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Podle ustanovení § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, „poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od její právní předchůdkyně. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání půjčky žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Od poskytovatele se nicméně očekává požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaná nacházel s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, předchůdce žalobkyně si zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet toliko vyplněním dotazníku v rámci žádosti o úvěr, aniž by si tyto informace jakkoliv ověřil.

17. Soud považuje toto právní jednání (tedy smlouvu o úvěru) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalované poplatek, aniž by bylo uvedeno, jak byl tento určen a proč právě v této výši. Výše „poplatku“ celkem [částka], tj. více než 33 % vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům.

18. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí č. j. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok a odměnu za inkaso nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou smlouvu. Z důvodů uvedených shora byla žaloba částečně zamítnuta, když pro absolutní neplatnost smlouvy rovněž nepřipadalo v úvahu vyhovět nároku i co se týče smluvního příslušenství, které bylo sjednáno rovněž neplatně.

19. Odhlédnutím od všeho výše uvedeného zdejší soud rovněž shledal, že smlouva o úvěru ze dne [datum] neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalované splácet sjednaný úvěr, když tato povinnost vyplývá z ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná dosud nesplatila ničeho, je tedy povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to se zákonným úrokem z prodlení, který náleží žalobkyni od realizace výzvy k plnění. Výzva k plnění byla v dané věci učiněna dopisem ze dne [datum], kterým žalobkyně poskytla ve výzvě žalované lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě procesní úspěch žalobkyně (69 %) převyšoval procesní úspěch žalovaného (31 %), proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalované, tj. ve výši 38 %.

23. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po [částka] (tj. [částka]), 3x režijní paušál po [částka] dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. [částka]), dále 21 % DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši [částka], tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku [částka]. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 38 %, tj. částku [částka]. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje [částka] a žalobkyni byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení.

24. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

25. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalovanou, v důsledku jejíhož jednání byla žalobkyně nucena podat žalobu (resp. návrh na elektronický platební rozkaz), stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku [částka]. Žalované tedy zbývá doplatit částku ve výši [částka]. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací