Výrok
I. Manželství účastníků [Jméno manželky], rozené [jméno FO], narozené [datum], a [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], Matričním úřadem v [Anonymizováno], [Anonymizováno], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem na zahájení řízení domáhala rozvodu manželství, k čemuž uvedla, že manželství bylo uzavřeno na [Anonymizováno] a oba manželé do něj vstupovali jako státní občané [Anonymizováno]. Z manželství se narodily tři děti, dvě již zletilé, jedna doposud nezletilé dcera. Poslední společné bydliště manželů bylo v [Anonymizováno]. Manželství dle manželky prochází dlouhodobou krizí, manželé spolu nežijí zhruba po dobu jednoho roku, manželka stále bydlí v [Anonymizováno], manžel mění různě bydliště. Manžel se synem pracují jako živnostníci v oboru lesní práce. Manželka měla za to, že manželství účastníků je trvalé a hluboce rozvráceno, ona sama v něm pokračovat nechtěla.
2. Ve svém vyjádření ze dne [datum] manžel k věci uvedl, že souhlasí s návrhem na rozvod manželství, přičemž současně souhlasil s tím, aby bylo před soudem jednáno v jeho nepřítomnosti.
3. Ve věci bylo na den [datum] nařízeno jednání ve věci.
4. Soud v prvé řadě zkoumal svou mezinárodní příslušnost, když je ve věci přítomen mezinárodní prvek. Oba manželé jsou státními příslušníky [Anonymizováno] oba mají bydliště v České republice. Vzhledem k tomu, že Česká republika i [Anonymizováno] jsou členskými státy Evropské unie, určil soud svou pravomoc k vedení řízení o rozvodu manželství účastníků na základě nařízení Rady 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (nařízení Brusel II ter). Podle čl. 3 písm. a) bod i) nařízení jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, mezinárodně příslušné jsou proto české soudy.
5. Rozhodné právo určil soud za pomoci zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS), protože Smlouva mezi Českou republikou a [Anonymizováno] o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (Praha, 29. 10. 1992; č. 209/1993 Sb.) rozhodné právo pro řízené o rozvodu manželství neupravuje. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. A podle § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Vzhledem k tomu, že oba manželé jsou občany [Anonymizováno], určil soud rozhodným slovenské právo.
6. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že [Jméno manžela], narozený [Datum narození manžela], a [jméno FO], narozená [Datum narození manželky], Matričním úřadem v [Anonymizováno], manželství. Do manželství vstupovali oba účastníci řízení jako svobodní.
7. Z manželství účastníků se narodily dvě (dnes již zletilé) děti a dále jedna dosud nezletilá dcera, jak bylo prokázáno lustracemi v informačním systému základních registrů.
8. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím soud schválil dohodu manželů jako rodičů o péči a výživě jejich nezletilé dcery, a to pro dobu do i po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].
9. Z účastnického výslechu manželky bylo zjištěno, že manžel měl v minulosti mimomanželské poměry s jinými ženami., o kterých se manželka postupně dovídala, rovněž trávil často pobyt mimo domov z pracovních důvodů či u jiných žen. Vše vyvrcholilo tím, že se manželka dva roky nazpět dozvěděla, že má manžel milenku v [Anonymizováno], kterou manžel tajil. S tou následně poměr ukončil a manželé se snažili obnovit manželské soužití, avšak následně manželka opět zjistila, že se manžel stýká se ženou z [Anonymizováno]. Manželka dále zjistila, že manžel vytváří dluhy nemalých částek, o kterých manželku neinformuje. Manželka o obnovu manželského soužití nestojí.
10. Podle § 18 zákona č. 36/2005 Z.z., o rodine (dále též „zákon o rodině“), manželé jsou si v manželství rovni v právech a povinnostech. Jsou povinni žít spolu, být si věrní, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, starat se společně o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.
11. Podle § 22 zákona o rodině k zrušení manželství rozvodem možno přistoupit jen v odůvodněných případech.
12. Podle § 23 odst. 1 zákona o rodině soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže jsou vztahy mezi manželi tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů není možné očekávat obnovení manželského soužití.
13. Podle § 23 odst. 2 zákona o rodině soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manželi, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlíží. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí.
14. Podle § 23 odst. 3 zákona o rodině soud při posuzování míry rozvratu vztahů mezi manželi přihlíží k porušení povinností manželů podle § 18 a 19.
15. Soud na základě shodných tvrzení účastníků dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství byl podán důvodně, neboť vztahy mezi účastníky jsou narušeny do té míry, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 18 zákona o rodině, jelikož netvoří manželské společenství, již více než rok nevedou rodinnou domácnost, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat, manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno. Poměry nezletilé dcery pro dobu po rozvodu manželů byly soudem upraveny, přičemž rozvod nebude v rozporu s jejím zájmem, neboť na jejích poměrech se rozvodem nic nezmění. Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl, přičemž příčinu rozvratu manželství shledal především v dlouhodobých pobytech manžela mimo domov, mimomanželských poměrech manžela a jeho rizikovém finančním chování, což vyústilo v dlouhodobé citové odcizení manželů a jejich rozdílné názory na další společný život. Za splnění všech předpokladů k rozvodu manželství podle § 23 zákona o rodině, soud manželství účastníků rozvedl.
16. O nákladech řízení soud rozhodl s přihlédnutím k ustanovení § 23 z. ř. s., dle něhož v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu. Soud s ohledem na vše výše uvedené nezjistil žádné okolnosti, které by naplnily podmínky pro aplikaci věty druhé citovaného zákona. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že si je ponese každý sám.