Výrok
I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, co do částky 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 750 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení představující neuhrazený řádný úrok, co do částky 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, co do částky 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou a co do částky 5 775 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 430 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol [VS], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě nesplněných povinností žalovaného ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2024 mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, co do částky 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 750 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení představující neuhrazený řádný úrok, co do částky 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, co do částky 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou a co do částky 5 775 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení. Soud proto řízení v této části dle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby nadále po žalovaném domáhala pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 000 Kč, jehož se žalovanému dostalo, když mu žalobkyně na základě výše specifikované smlouvy tuto částku poskytla.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
5. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
6. Dne 15. 5. 2024 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s částkou 9 750 Kč (úrok 750 Kč, poplatek 9 000 Kč), a to do 14. 6. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit v týdenních splátkách dle smlouvy. RPSN činila 5 395,58 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil a právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil.
12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky přesahující třetinu jistiny a RPSN 5 395,58 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy je, že ze strany žalující nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli ověřovala úvěruschopnost žalovaného dle požadavků zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 850 Kč, přičemž tato částka představuje 16,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 025 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 650 Kč ve výši 1 606,50 Kč.
14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 430 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.