Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 196,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 196,53 Kč od 23. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 45 196,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný zneužil údaje svého rodinného příslušníka, paní [jméno FO], RČ: [RČ], čímž došlo k uzavření smlouvy s žalobkyní. Předmětná smlouva o úvěru ke kreditní kartě č. [Anonymizováno] ze dne 7. 7. 2024, spočívala v poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž výše úvěrového limitu byla opětovným zneužitím údajů postupně navyšována, naposledy dodatkem z 9. 7. 2024 na částku 50 000 Kč. K datu konečné splatnosti, resp. ani do dnešního dne, žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil, přestože jej žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě pohledávky s příslušenstvím.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) prohlášením p. [jméno FO] ze dne 15. 11. 2024 a samotného žalovaného ze dne 4. 12. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný zneužil údaje své babičky paní [jméno FO], RČ: [RČ], a na základě těchto údajů došlo k uzavření smlouvy se žalobkyní, která podle této smlouvy poskytla žalovanému částku 50 000 Kč.B) Předžalobní upomínkou ze dne 6. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.C) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 4 803,47 Kč.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. V posuzovaném případě je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, ale žalobkyně žalovanému plnila podle neplatné smlouvy.
8. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele k plnění a nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku, na základě které se stal dluh splatným ke dni 22. 11. 2025, a proto je povinen žalobkyni vrátit nejen zbytek poskytnutého úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 712 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 808 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 196,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.