Výrok
I. Manželství, které uzavřeli [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a [celé jméno žalovaného], [datum narození], dne 8. 9. 2022 před Okresním národním výborem v [příjmení] [příjmení], kraj [jméno] [jméno], ve [anonymizována tři slova], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
2. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků bylo zpočátku hezké a bezproblémové, nicméně postupně docházelo k vzájemným rozporům, hádkám. Manželé mají v současné době rozdílný životní styl, odlišné názory na společné soužití, které se manželům nepodařilo překonat. Od května 2025 se manžel zamiloval do jiné ženy a od té doby žili manželé odděleně. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil, souhlasil s ním, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”), pokládá návrh za návrh společný.
3. Vzhledem k tomu, že manželka je občankou Vietnamské socialistické republiky, byl ve věci dán cizí prvek. Podle vyhl. č. 98/1984 Sb., ze dne 27. dubna 1984, o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (dále jen„ vyhl. č. 98/1984 Sb.“), konkrétně článku 20 této vyhlášky, se dle odst․ 1 rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Dle odst. 2 jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu. Dle odst. 4 v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran.
4. Manžel je českým státním občanem, manželka je vietnamskou státní občankou a poslední společné bydliště měli účastníci na území České republiky, proto je dána příslušnost zdejšího soudu (článek 20 odst. 4 vyhl. č. 98/1984 Sb.) a co do hmotného práva se rozhoduje podle právního řádu České republiky.
5. Na základě provedených listinných důkazů a shodných právně významných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
6. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 8. 9. 2022 před Okresním národním výborem v [příjmení] [příjmení], kraj [jméno] [jméno], [země]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Účastníci neuzavřeli dohodu o úpravě majetkových poměrů, svého bydlení a případného výživného pro dobu po rozvodu. Manželé netvoří manželské a rodinné společenství, nežijí spolu jako manželé po dobu delší než jeden rok, manželství je trvale a hluboce rozvráceno a neplní svůj účel, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. Příčinami rozvratu manželství byly rozdílný životní styl manželů a jejich odlišné názory na společné soužití. Tyto rozdíly se jim nepodařilo překonat a postupně mezi nimi došlo k vzájemnému citovému odcizení.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
8. V daném případě nebylo možné manželství účastníků rozvést postupem dle § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“ či „občanský zákoník“), neboť manželé nepředložili soudu písemnou dohodu o úpravě svých majetkových poměrů, bydlení manželů a případně výživného pro dobu po tomto rozvodu ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) o. z.
9. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
10. Dle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
11. Dle ustanovení § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny. V případě manželství účastníků je dán tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť účastníci spolu nežijí, netvoří manželské společenství, nehospodaří spolu a oba účastníci mají na rozvodu manželství zájem. Ani jeden z manželů nechce v manželství setrvat. Manželské soužití účastníků je již trvale a hluboce rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. Manželství účastníků řízení je tak z pohledu soudu pouze formálním svazkem a již nemá kvalitu funkčního manželského svazku založeného ve smyslu § 655 občanského zákoníku na existenci rodiny, řádné výchově dětí a vzájemné podpoře a pomoci. K rozvratu manželství vedly rozdílný životní styl, odlišné názory manželů na společné soužití, které se jim nepodařilo překonat. Překážky rozvodu manželství nebyly zjištěny. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud rozhodl tak, jak je patrno z výroku tohoto rozhodnutí, tedy návrhu na rozvod manželství vyhověl.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, pokud to neodůvodňují okolnosti případu; ty soud neshledal.