Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 432,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 432,10 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, částku 5 553,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 553,71 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení, částku 7 991,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 991,35 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě nacházející se pod adresou: [adresa] .
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, po celou dobu řízení zůstala pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Původní věřitel níže uvedený a žalovaná uzavřeli dne 23. 9. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] dne 9. 4. 2021 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo]; součástí těchto smluv byly obchodní podmínky. Uvedenými smlouvami se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Původní věřitel žalované vyfakturoval nedoplatek na shora uvedených platbách za období od 12. 10. 2020 do 28. 2. 2021 ve výši 2 432,10 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 4. 8. 2021, za období od 3. 5. 2021 do 10. 9. 2021 ve výši 5 553,71 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 29. 9. 2021 a za období od 11. 9. 2021 do 10. 1. 2022 ve výši 7 991,35 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 3. 2. 2022. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 29. 3. 2019, [číslo] ze dne 27. 3. 2020, [číslo] ze dne 22. 12. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno původním věřitelem dopisy ze dne 24. 4. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisy ze dne 24. 4. 2024, avšak bezúspěšně.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smluv, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávky následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno původním věřitelem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak v dané věci dána.
9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 977,16 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b a. t., neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu má podobu obecně využitelného vzoru. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu.