Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

12 C 171/2026

Téma · generováno AINeplatnost spotřebitelského úvěru pro neposouzení úvěruschopnosti

Soud: Okresní soud v Karlových VarechDatum rozhodnutí: 20. 8. 2026Č. j.: 12 C 171/2026-18Soudce: JUDr. Radomír KubelkaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 9. 2026Předmět řízení: 9 294 Kč s přísl.ECLI:CZ:OSKV:2026:12.C.171.2026.1
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů

Shrnutí · generováno AI

Věřitel požadoval vrácení úvěru včetně úroků a dalších částek. Soud uznal jen vrácení poskytnutých 6 000 Kč, protože věřitel neprokázal řádné posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet. Úvěrovou smlouvu proto považoval za neplatnou a zbytek žaloby zamítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Poskytovatel spotřebitelského úvěru musí s odbornou péčí řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele; není-li to v řízení prokázáno, je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Při neplatnosti si strany vracejí plnění podle § 2993 občanského zákoníku, takže věřiteli náleží pouze poskytnutá jistina, nikoli sjednané úroky a další plnění.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.
    Zobrazit v textu
  • Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
    Zobrazit v textu
  • Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 294 Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 8 400 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 411,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol [VS], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 9 294 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2025, č. [číslo] (dále jen „spotřebitelský úvěr“). Žalovaný ničeho na dluh neuhradil.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:

4. Smlouvou o úvěru ze dne 19. 2. 2025, č. [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč se smluvním úrokem 40 % měsíčně při RPSN dle smlouvy ve výši 5549,75 %. Žalovaný měl úvěr včetně úroku splácet v měsíčních splátkách vždy ke každému 20. dni v měsíci spolu s úrokem přirostlým k jistině dluhu.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] dne 19. 2. 2025 částku 6 000 Kč.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 20. 6. 2025 a vyzvala ho k úhradě dluhu.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. K jednání soudu se zástupkyně žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila, soud proto nemohl vyzvat žalobkyni po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.

14. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta částka 6 000 Kč, dosud nezaplatil ničeho, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal částečně úspěšné žalobkyni (porovnáním úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu se zohledněním též požadovaného úroku z prodlení a dále doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč) částku ve výroku III uvedenou.

16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací