Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 892 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení od 30. 5. 2024 do zaplacení, částky 2 000 Kč, částky 5 265 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol [VS], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně v žalobě požadovala vedle zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, neboť žalovaná nevrátila jistinu a poplatek ve lhůtě do 26. 6. 2024. Žalobkyně dále požadovala též náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalované výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 792 Kč. Žalovaná na dluh ze zápůjčky nezaplatila ničeho a na předžalobní výzvu ze dne 4. 6. 2025 nereagovala.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované téhož dne zápůjčku ve výši 8 000 Kč s tím, že vrátí částku 8 000 Kč na jistině a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč do 26. 6. 2024. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále poplatek za písemnou upomínku 500 Kč, poplatek za emailovou upomínku 100 Kč, poplatek za telefonickou upomínku 50 Kč, poplatek za SMS upomínku 30 Kč, poplatek za přípravu dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, poplatek za předání spisu dlužníka internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu dlužníka inkasní agentuře 750 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce byla vyčíslena RPSN ve výši 2969 %.
5. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 4. 6. 2025 soud zjistil, že vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu.
6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 1. 7. 2025, kde uvedla, že doplňovat tvrzení k otázce prověření úvěruschopnosti žalované nebude. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.
10. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 8 000 Kč, ničeho však nezaplatila, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal účastníkům nárok na jejich náhradu, neboť (po zohlednění požadovaného úroku z prodlení) byli účastníci ve věci zhruba stejně úspěšní.
12. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.