Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 632,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 6. 2026 do 19. 7. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 6. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 7. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 661,07 Kč za období od 17. 3. 2026 do 31. 5. 2026, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 6. 2026 do 30. 6. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 6. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2026 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 737,76 Kč za období od 17. 3. 2026 do 31. 5. 2026, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 826 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč s přísl. uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z rámcové smlouvy č. [číslo] ze dne 27. 11. 2025 ve znění dodatku č. 3 obsahující ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost čerpanou částku včetně sjednaných úroků ve výši 15,9 % p.a. splatit měsíčními splátkami ve výši 334 Kč počínaje dnem 13. 4. 2026 a konče dnem 13. 3. 2036. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč s přísl. uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z rámcové smlouvy č. [číslo] ze dne 27. 11. 2025 ve znění dodatku č. 2 obsahující ujednání o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč a jeho čerpání na účtu č. [č. účtu]. Dále se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 632,63 Kč z titulu nepovoleného debetu na vpředu uvedeném účtu. Žalovaná ničeho dosud nezaplatila.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Z rámcové smlouvy č. [číslo] ze dne 27. 11. 2025 uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že obsahuje ujednání o zřízení běžného účtu č. [č. účtu], dále spořícího účtu č. [č. účtu] pro žalovanou, o zřízení debetní karty pro žalovanou.
4. Z dodatku č. 2 ze dne 17. 3. 2026 k rámcové smlouvě shora uvedené soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaných úroků ve výši 15,9 % p.a. splatit měsíčními splátkami ve výši 334 Kč počínaje dnem 13. 4. 2026 a konče dnem 13. 3. 2036.
5. Z rámcové smlouvy č. [číslo] ze dne 27. 11. 2025 uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že obsahuje ujednání o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč a jeho čerpání na účtu č. [č. účtu] za podmínek tam sjednaných.
6. Z výpisu z běžného účtu žalované a přehledu plateb soud ověřil výši jednotlivých žalovaných částek.
7. Z dopisu žalobkyně ze dne 1. 6. 2026 soud zjistil, že prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z úvěru v té době ve výši 20 661,07 Kč, dluhu z kontokorentního úvěru ve výši 20 737,76 Kč a nepovoleného debetu ve výši 632,63 Kč do 10. 6. 2026 pod pohrůžkou podání žaloby u soudu.
8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
9. Soud učinil ve věci právní závěr: Podle ust. § 6 a 8 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a kontokorentní úvěr do výše 20 000 Kč, přičemž oba úvěry žalovaná vyčerpala. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru a kontokorentním úvěru řádně nesplnila a vedle toho jí vznikl na jejím běžném účtu záporný zůstatek ve shora uvedené výši 632,63 Kč.
17. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně reagovala v podání ze dne 18. 9. 2026 a uvedla, že žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr příjem 26 500 Kč, aniž by tvrdila a doložila, zda a jakým způsobem příjem ověřila. Stejně tak žalobkyně netvrdila a nedoložila, zda a jakým způsobem ověřila žalovanou deklarované výdaje ve výši 16 000 Kč. K jednání soudu se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila, soud jí proto nemohl poučit a vyzvat k doplnění potřebných tvrzení (výše naznačených) a označení důkazů pod pohrůžkou neúspěchu ve věci (ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.).
19. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Žalobkyně zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, proto je smlouva o úvěru a kontokorentnímu úvěru neplatná.
21. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.
22. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud na jistině úvěrů neuhradil ničeho, stejně tak neuhradila záporný zůstatek na běžném účtu, soud jí uložil zaplatit žalobkyni částku 40 632,63 Kč a ve zbývající části (co do úroku a úroku z prodlení z obou úvěrů) žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 826 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 626 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.