Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 153 988 Kč a dále na nákladech řízení částku 27 718 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci k rukám žalobkyně počínaje měsícem dubnem 2025 do úplného zaplacení s tím, že v případě nezaplacení byť jediné ze splátek řádně a včas se stane zbytek dluhu splatný najednou. Dluh bude splátkami umořován v pořadí jistina, náklady řízení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 54 555,48 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 208 543,48 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení od 24.9. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 3 569,52 Kč, zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 208 543,48 Kč s přísl. z důvodu nesplnění povinností žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 3. 2023. Žalovaná zaplatila na úvěr pouze částku 68 448 Kč.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, v odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, že smlouva vůbec nevznikla pro nedostatek právního jednání, neboť smlouvu nepodepsala a dále namítala, že žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost. Později v podání sepsaném do úředního záznamu dne 14. 1. 2025 uvedla, že odpor jí sepisovala její známá, a uvedla na pravou míru, že smlouva o úvěru byla projednána ní a zprostředkovatelem, a smlouvu vlastnoručně podepsala, stejně jako formulář nazvaný Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Zprostředkovatel ji však nenechal vyplnit žádný formulář, ve kterém by sama uvedla svůj příjem a měsíční výdaje. Žalovaná zprostředkovateli řekla, že úvěr potřebuje ke konsolidaci dřívějších dluhů. Žalobkyně z poskytnutého úvěru vyplatila věřitele žalované, které na účet poslala z úvěru částku cca 50 000 Kč. Žalovaná sdělila jsem zprostředkovateli, že má pouze důchod ve výši 14 625 Kč, o jiném dalším příjmu nemluvila a ani mluvit nemohla, neboť žije sama v nájemním bytě, jsem svobodná, bezdětná, žádného přítele nemá. V bytě s ní nebydlí žádné další osoby. Po nahlédnutí do smlouvy o úvěru, kde je v rubrice informace o příjmu napsáno, že vedle důchodu žalované má být příjem ostatních členů domácnosti ve výši 19 856 Kč, uvedla, že tento údaj je chybný, ona o žádném takovém příjmu nemluvila, ani mluvit nemohla z důvodu výše uvedeného. Připustila však, že úvěrovou smlouvu i s tímto údajem podepsala, když jej musela přehlédnout. K výdajům zprostředkovateli uvedla, že platí měsíčně na nájmu cca 4 500 Kč a cca 1 300 Kč zálohu na elektřinu. Zprostředkovatel musel vědět, že žalovaná má i další dluhy, neboť úvěr sloužil k jejich konsolidaci. Žalovaná úvěr žalobkyni zpočátku splácela, avšak po nějaké době se zvýšily její náklady na živobytí včetně bydlení. Žalovaná je nucena dodržovat bezlepkovou dietu na doporučení lékaře, přičemž náklady na její pořízení se stále zvyšují. V době, kdy splácela úvěr, jí finančně pomáhala její matka, která byť byla v důchodu, tak ještě pracovala. Bez její finanční výpomoci by žalovaná dluh žalobkyni v plné výši sjednaných splátek platit nemohla. Žalovaná je i nadále připravena zaplatit zbytek nesplacené jistiny v přiměřených měsíčních splátkách, přičemž nikdy nepřestala úvěr splácet, pouze si sama snížila splátku na částku 500 Kč měsíčně dle jejích možností a tuto poukazuje každý měsíc. Ke svým osobním a majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, žije sama v nájemním bytě, kromě invalidního důvodu nyní ve výši cca 15 600 Kč nepobírá žádný jiný příjem ani státní sociální podporu. Výdaje na bydlení činí v současné době cca 5 000 Kč měsíčně a dále záloha na elektřinu cca 1 300 Kč měsíčně. V současné době má dluh vůči [právnická osoba], žalobkyni a dále má ještě půjčku u ČSOB z roku 2022 ve výši cca 250 000 Kč. Měsíční splátka činí 4 250 Kč a dluh řádně splácí.
3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení a uvedla, že v rámci metodiky posouzení úvěruschopnosti dlužníka (MLS klienta a MLS domácnosti) vyšla z informace o příjmu žalované (14 625 Kč) a příjmu ostatních členů domácnosti (19 856 Kč), dále uvažovala výdaj na živobytí ve výši životního minima 4 470 Kč, náklady na bydlení 13 737 Kč, splátky jiných úvěru 10 321 Kč. Žalobkyně také nahlédla do registrů NRKI, CEE a ISIR.
4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení a uvedla, že údaj o dalším příjmu v domácnosti žalované vyplynul z informace žalované. Žalobkyně neměla důvod jakkoliv manipulovat či domýšlet údaje o žalované za účelem posouzení úvěruschopnosti a taktéž není možné ověřovat příjmy jiné než žádající osoby. Žalobkyně dále argumentovala tím, že po konsolidaci úvěrů klesla měsíčná splátka na umoření úvěrů z 10 321 Kč na částku 6 097 Kč, resp. 4 604 Kč.
5. V průběhu řízení účastníci učinili nesporným, že žalovaná v době od podání žaloby zaplatila na dluh celkem částku 2 000 Kč, po připočtení částky zaplacené před podáním žaloby (68 448 Kč) tak žalovaná na dluh zaplatila ke dni rozhodnutí soudu částku 70 448 Kč.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalované částku ve výši 224 436 Kč, žalovaná měla úvěr splatit v 96měsíčních splátkách po 6 097 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 29,65 % ročně. Uzavření smlouvy o úvěru zprostředkovala společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] .
7. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že uzavření smlouvy o úvěru zprostředkoval za žalobkyni [jméno] [příjmení], který od žalované požadoval informaci o osobním stavu, výši jediného příjmu, tj. invalidního důchodu, informaci o měsíčních nákladech na bydlení (nájemné 4 500 Kč, záloha na elektřinu 1 300 Kč) a informaci o jejích závazcích (vedle závazku ke konsolidaci u Profi Credfit a ČSOB další závazek u ČSOB z roku 2022 s měsíční splátkou cca 4 000 Kč). Žalovaná je svobodná, bezdětná a v nájemním bytě žije sama, odmítla tvrzení žalobkyně o tom, že by sdělila příjem ostatních členů domácnosti ve výši 19 856 Kč. V době uzavření smlouvy o úvěru jí finančně vypomáhala její matka – pracující důchodkyně, proto mohla zpočátku sjednané splátky hradit. Poté, co její matka přestala pracovat, ji nemohla finančně podporovat, proto žalovaná na splátku již neměla dostatek peněz. Matka žalované bydlí ve svém bytě, kde platí nájemné a elektřinu. Zprostředkovateli úvěru o finanční výpomoci od své matky nic neříkala. Osobní poměry žalované se nezměnily, invalidní důchod nyní činí částku 15 900 Kč, nájemné částku 5 000 Kč, záloha na elektřinu částku 1 500 Kč, splátka úvěru od ČSOB cca 4 000 Kč. Žalovaná je dle svého názoru schopna splácet dluh v měsíční splátce 1 500 Kč, aby jí něco zbylo na pokrytí ostatních nákladů.
8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou provedla ověření bonity žalované a měla následující informace: svobodná, bydlení v podnájmu, počet dětí 0, výše důchodu 14 625 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 19 856 Kč, měsíční výdaje domácnosti: 12 334 Kč.
9. Z oznámení ČSSZ ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod III. stupně ve výši 14 625 Kč.
10. Z dopisu žalobkyně ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby ke splnění dluhu.
11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 12 C 341/2024-13 uvedla, že měla informaci o výši důchodu žalované (doloženou potvrzením ČSSZ), k příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 19 856 Kč uvedla, že vycházela jen z informace žalované a neměla s ohledem na právní úpravu možnost ověřovat příjmy jiné než žádající osoby. S tímto názorem žalobkyně soud nesouhlasí. Lze přitakat tomu, že žalobkyně nemohla prověřovat výši příjmu přímo u ostatních členů domácnosti (s nimiž nevstoupila v právní jednání), avšak žalobkyni nic nebránilo v tom, aby vyzvala samu žalovanou k doložení výše příjmu ostatních členů domácnosti, pokud chtěla svoji úvěruschopnost prokázat. To měla žalobkyně učinit zvláště za situace, kdy věděla, že žalovaná je již značně zadlužená a požadovaným úvěrem z větší části konsolidovala dřívější závazky. Žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem ověřovala výdaje žalované, spokojila se patrně s pouhým tvrzením žalované, které neprověřovala. Pokud by žalobkyně vyšla z ověřené výše příjmu žalované – invalidního důchodu ve výši 14 625 Kč a výdajů na živobytí včetně nákladů na bydlení ve výši 22 311 Kč (tj. údaje z potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta), musela by dospět k závěru, že žalovaná je dalšího úvěru neschopná. Soud má účastnickým výslechem žalované za zjištěné a žalobkyní nevyvrácené, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru žila sama, neměla v domácnosti žádnou další osobu, a tudíž ani další příjem. Její výdaje přitom představovaly částku 4 500 Kč na bydlení, částku 1 300 Kč na záloze na elektřinu, částku 4 250 Kč na dluh z úvěru u ČSOB z roku 2022 (pomineme-li další dluhy, které měl úvěr konsolidovat), který dosud splácí, celkem tak výdaje ve výši 10 050 Kč. Na jiné nezbytné výdaje (strava, léky, drogerie apod) jí zbývala částka 4 575 Kč. Na splátku předmětného úvěru ve výši 6 097 Kč neměla žalovaná žádné volné finanční prostředky. Žalobkyně si nevyžádala výpisy z účtu žalované, ze kterých by mohla mít přehled o peněžních tocích žalované a učinit si tak představu o její solventnosti porovnáním příjmů a výdajů. Soud uvěřil účastnické výpovědi žalované, kdy uvedla, že si smlouvu o úvěru před podpisem řádně nepročetla a nezjistila tak chybný údaj o tom, že by měla mít další osobu (osoby) v domácnosti s příjmem 19 856 Kč. Soud uvěřil žalované, že předmětný úvěr mohla řádně splácet pouze do doby, kdy ji finančně podporovala její matka, neboť porovnáním příjmu a výdajů ji objektivně peníze na splátku v takové výši nedostačovaly. U jiných věřitelů je běžné, že nechají zákazníka vyplnit a podepsat tzv. kartu zákazníka, kde zákazník uvede výši svého příjmu, výši nákladů na živobytí, výši předchozích dluhů a doloží současně doklady toto potvrzující. Celá řada věřitelů požaduje předložení výpisů z účtu žadatele o úvěr za několik předchozích měsíců k porovnání příjmů a výdajů, aby bylo možné si udělat lepší představu o úvěruschopnosti. Lze proto uvěřit tvrzení žalované, že zprostředkovatel úvěru společnost CFIG Financial a.s. (inkasující úplatu za získání klienta) mohl předat žalobkyni chybné, resp. zkreslené informace o osobních a majetkových poměrech žalované, které již dále neprověřovala. Lze proto uzavřít, že žalobkyně v procesu posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala řádně, jak jí to ukládá zákon výše citovaný a proto soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá i z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.
14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je tak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.
16. Protože žalovaná uhradila částku 70 448 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 224 436 Kč podle neplatné smlouvy, je povinna toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do částky 153 988 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 718 Kč, přičemž tato částka představuje 49,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 342 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 208 543,48 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý z 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast při jednání dne 13. 3. 2025) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 1 paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 3. 2025 z Mariánských Lázní do Karlových Varů a zpět náhrada 780 Kč za 108 ujetých km v částce 822,90 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 290 Kč ve výši 8 251 Kč.