Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 96,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 844,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 190 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol [VS], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s přísl. z důvodu nesplnění povinností žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2023.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 12 C 342/2024-14 řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 758,22 Kč a smluvní pokuty ve výši 240 Kč podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.
4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
5. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:
6. Smlouvou o úvěru ze dne 19. 12. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný měl úvěr splatit ve 12měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč. Obchodní úrok dle smlouvy činí 115,46 %, RPSN činí 201,10 %.
7. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.
8. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedený smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2024 postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 12 C 342/2024-10 neuvedla, zda a jakým způsobem získala a ověřila příjem žalovaného, neuvedla, zda a jakým způsobem ověřovala výdaje žalovaného. Jelikož zkoumání úvěruschopnosti výše uvedeným způsobem žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, soud považuje citovanou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.
11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je tak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.
13. Protože žalovaný neuhradil na úvěr ničeho, ale byla mu poskytnuta částka 20 000 Kč podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit. Žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek výše uvedenou věcnou aktivní legitimaci v tomto řízení. Soud proto žalobě co do částky 20 000 Kč na jistině vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 844,71 Kč, přičemž tato částka představuje 26,58 % z jejich celkové výše při zohlednění výše uplatněného příslušenství včetně úroku z prodlení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 601 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 190 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.