Výrok
I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 807,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 807,90 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 258 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol [VS], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 25 807,90 Kč s přísl., neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2022, [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] na základě této smlouvy poskytnula žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 24měsíčních splátkách po 2 827,75 Kč počínaje dnem 4. 11. 2022 a konče dnem 4. 10. 2024. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 40 269,50 Kč. Na předžalobní výzvu k plnění ze dne 16. 6. 2024 nereagovala.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, k jednání soudu dne 20. 2. 2025 se bez předchozí řádné omluvy nedostavila, soud proto dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl věc v její nepřítomnosti.
3. Zástupce žalobkyně svoji neúčast při jednání soudu dne 20. 2. 2025 předem řádně omluvil.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2022, [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázal úvěr splatit v 24měsíčních splátkách po 2 827,75 Kč počínaje dnem 4. 11. 2022 a konče dnem 4. 10. 2024. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. Ve smlouvě byl sjednán obchodní úrok ve výši 73,81 % ročně, RPSN činila 104,701 %. Žalovaná tak měla na úvěru vrátit celkem částku 67 866 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
6. Z dopisu žalobkyně ze dne 6. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.
7. Z dopisu žalobkyně ze dne 16. 6. 2024 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.
8. Ze zprávy Air Bank a.s. ze dne 10. 12. 2024 soud zjistil, že žalované částka 35 000 Kč v říjnu 2022 na její účet č. [bankovní účet] došla.
9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 9. 12. 2024, č. j. 12 C 346/2024-8, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 14. 2. 2025 a uvedla, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně posuzovala tak, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, dále vycházela z informací žalované. Příslušnou dokumentaci však žalobkyně nemá k dispozici. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.
13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.
14. Žalovaná uhradila na úvěr částku 40 269,50 Kč, čímž uhradila celou poskytnutou jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, proto soud žalobu zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly.
16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 258 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.