Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 28 344,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 033,70 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 284 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol [VS], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 28 078,88 Kč s přísl. z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2024, č. [číslo]. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec do částky 11 900 Kč, žalovaná úvěr čerpala v plné výši a měla ho vrátit ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,066 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalované o jejím příjmu. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Žalovaná na úvěr zaplatila částku 16 855 Kč.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2024, č. [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 11 900 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr v denních splátkách plynoucích z VOP počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 1,066 % denně. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 2449,66 %.
4. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně upomenuta dopisem ze dne 12. 7. 2025.
5. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Na výzvu soudu ze dne 13. 3. 2026, č. j. 12 C 73/2026-9 k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované pod sankcí neúspěchu ve věci žalobkyně nereagovala. Stejnou výzvu by soud učinil při jednání s poukazem na ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s upozorněním na možnost zamítnutí žaloby při nesplnění výzvy. V daném případě proto soud vycházel z toho, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedodržela postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.
10. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 11 900 Kč, žalovaná již na dluh zaplatila částku 16 855 Kč, čímž jistinu dluhu umořila. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náklady řízení nevznikly.
12. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 284 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.