Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18.720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 12.000 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč na smluvní pokutě, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Ve zbytku, tj. co do částky 4.651,68 Kč na smluvní pokutě se žaloba zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 18.720 Kč a 10.651,68 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 29.12. 2017 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 13 měsíčních splátek po 1.560 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8.760 Kč, sestávajících z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč. Žalovaná podle žalobkyně ničeho neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně ke dni 28. 9. 2018 převedl část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba], [IČO], jež postoupila pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost [právnická osoba], [IČO] a ta je smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila na žalobkyni.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Zjištění učiněná z listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé:
A) Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru má soud za prokázané, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobkyně, přičemž v této žádosti jsou uvedeny její příjmy a výdaje. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyplnil se žalovanou tento formulář. Smlouvou o úvěru ze dne 29.12.2017 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 1.560 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8.760 Kč, sestávajících z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč. Žalovaná na splátkách ničeho nezaplatila.
B) Notářským zápisem ze dne 27. 9. 2018 sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ [číslo], N 842/2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ke dni 28. 9. 2018 převedl část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na společnost [právnická osoba], [IČO] a ta je smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila na žalobkyni. Oznámeními má soud za prokázané, že věřitelé vždy oznámili postoupení pohledávek žalovanému.
C) Předžalobní upomínkou s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky na zaplacení částky 18.720 Kč s příslušenstvím důvodnými zcela, nárok na zaplacení smluvní pokuty důvodným z části, jak uvedeno ve výroku I. – III. tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů:
11. Z provedených důkazů se podává, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru uzavřená dle § 2395 občanského zákoníku, dle zákona č. 257/2016 Sb., přičemž právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, tj. poskytl žalované sjednaný úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaná porušila své smluvní povinnosti, kdy sjednané splátky úvěru nesplácela, ničeho nezaplatila, tj. věřiteli vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru ve smyslu článku I. odst. 1 předmětné smlouvy o úvěru, na zaplacení poplatku za správu úvěru ve výši 2.143,20 Kč dle článku II. odst. 3 předmětné smlouvy o úvěru, na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1850,40 Kč dle článku II. odst. 4 předmětné smlouvy, tak i nárok na úhradu neuhrazeného úroku ve výši 2.726,40 Kč dle článku II. odst. 1 předmětné smlouvy. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 353/2013 Sb., dle § 1968 občanského zákoníku, a to za období prodlení žalované s plněním peněžitého závazku. Důvodným soud shledal nárok na zaplacení smluvní pokuty toliko z části, jak uvedeno ve výroku II., kdy smluvní pokuta byla sjednána v článku V. bod 4 předmětné smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny, tj. přiznána smluvní pokuta za období prodlení 30.1.2019 až 20. 8. 2020 snížená na částku ve výši ½ z poskytnuté jistiny. Ve zbývající části nároku na smluvní pokutu žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku III., neboť v této části byla smluvní pokuta uplatněna v rozporu s ustanovením článku V. bod 4 smlouvy, v rozporu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Ve smyslu § 1813 a následující občanského zákoníku soud neshledal žádné důvody, které by ve smyslu § 580 občanského zákoníku vedly k neplatnosti jednotlivých ustanovení smlouvy o úvěru, z nichž věřitel dovodil jednotlivé žalobou uplatněné nároky, úvěruschopnost dlužníka byla posouzena řádně. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně uplatněných nároků je dána, neboť žalobkyně se stala věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávky, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
12. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., § 142 a) o.s.ř., tj. žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v 84,2 % z předmětu sporu, podle poměru úspěchu ve věci přiznáno 68,4 % z účelně vynaložených nákladů vynaložených k uplatňování práva, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.176 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření ve věci z 5.10.2020) po 2.300 Kč dle § 7, jeden režijní paušál po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky, jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů v částce 798 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu žaloby se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu nedoplatků úvěru), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech. Nelze tak přisvědčit žalobkyni ohledně té skutečnosti, že by nebylo na místě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu ohledně úkonů právní služby za dobu do podání žaloby, neboť doplnění konkrétní skutečnosti ohledně data uzavření smlouvy, předmětu smlouvy, data zániku smlouvy, dlužného období, výši dlužné částky, je právě a jen doplněním individualizačních údajů do jinak typizované (formulářové) žaloby. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.