Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16.000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 16.000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16.000 Kč od 19. 5. 2024 do 27. 12. 2024 se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru č. 479488001 uzavřené dne 18. 4. 2024 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. 479488001, výpisy z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a předžalobní výzvou ze dne 189. 12. 2024 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
4. Dne 18. 4. 2024 byla mezi společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále je„ původní věřitel“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. 479488001, na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 16.000 Kč a žalovaná se je zavázala původnímu věřiteli vrátit spolu s úrokem 0 % do 30 dnů, RPSN činila 0 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky 50 Kč. Žalovaná úvěr v dohodnuté lhůtě nesplatila, původnímu věřiteli ničeho neuhradila. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze den 18. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou k datu podání žaloby částkou 16.000 Kč na jistině.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit bezúročně. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, žalobkyni ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žaované v souladu s ust. § 75, § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, ničeho v žalobě neuvedla, ani ničeho v tomto směru nedoložila. Soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprověřila finanční, majetkové a osobní poměry žalované z hlediska schopnosti splácet úvěr a nedodržela tak postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.
11. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalobkyně poskytla žalované částku 16.000 Kč a žalovaná ničeho neuhradila, soud žalobě vyhověl co do částky 16.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 18. 12. 2024), tedy jí došla dne 23. 12. 2024, dle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit okamžitě, t. j. 27. 12. 2024, a pokud žalovaná neplnila, dostala se dnem 28. 12. 2024 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 28. 12. 2024 do zaplacení, ve zbytku co do částky úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 16.000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16.000 Kč od 19. 5. 2024 do 27. 12. 2024, soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.373 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 18. 12. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 18. 12. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 3. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.300 Kč ve výši 273 Kč.