Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40.000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 40.000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, částky 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16.000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40.000 Kč od 23. 3. 2024 do 10. 10. 2024 a smluvní pokuty ve výši 7.720 Kč se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3.928,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 637 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 63.720 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 11. 2023 a 14. 11. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 159405 ze dne 13. 11. 2023 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 30.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru, RPSN mělo činit 5696 17 %. Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. IV smlouvy pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru či placením smluvního úroku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a povinnost platit účelně vynaložené náklady dle Sazebníku, Pro případ prodlení žalovaného po dobu dva měsíce a delší bylo sjednáno bez dalšího zesplatnění celého dluhu.
4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. 159405 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je bez vzdělání, zaměstnaný u [právnická osoba] s příjmem 35.157 Kč, výdaje 4.860 Kč.
5. Z výpisu bankovních transakcí žalovaného za období od března 2023 do srpna 2023 soud zjistil, že výdaje žalovaného v každém měsíci přesahovaly jeho příjmy, a to i za situace, kdy v červnu a červenci čerpal půjčky v celkové výši 10.000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Z výpisu bylo rovněž zjištěno, že žalovaný většinu příjmů používá na sázky ([příjmení] infortuna.cz).
6. Z potvrzení o platbě ze dne 13. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet č. žalovaného č. [bankovní účet] částku 5.000 Kč, a z potvrzení o platbě ze dne 14. 11. 2023, že žalobkyně poskytla na účet č. žalovaného č. [bankovní účet] částku 35.000 Kč.
7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 19. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru k datu 19. 3. 2024 (pro porušení platební povinnosti) a vyzvala ho k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení dluhu ve výši ve lhůtě do 3 dnů, podle podacího lístku byla předžalobní výzva byla odeslána poštou 2. 10. 2024.
9. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr při zohlednění žalobního tvrzení, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.
10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru včetně sjednaných úroků ve výši 40 % p.m. Žalovaný žalobkyni na uvedený ničeho neuhradil.
17. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5000 %, t. j. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.
18. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout revolvingový úvěr 40.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, avšak tyto údaje nikterak neověřovala, resp. provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a dále měla k dispozici výpis bankovních transakcí na účtu žalovaného. Z pohybu bankovních transakcí za období od března 2023 do srpna 2023 však bylo zřejmé, že výdaje žalovaného v každém z posuzovaných měsíců přesahují příjmy žalovaného, a to dokonce za situace, kdy v měsíci června a červenci čerpal půjčky v celkové výši 10.000 Kč od nebankovních institucí. Krom toho bylo z těchto pohybů seznatelné, že žalovaný většinu příjmů používá k hazardu – sázení. Za dané situace žalobkyně nemohla v žádném případě poskytnout úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
19. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 40.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 40.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná., ani o splatnosti dle zesplatnění dluhu, ohledně kterého nebylo prokázáno odeslání ani doručení. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 2. 10. 2024), tedy mu došla dne 7. 10. 2024, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostal se dnem 11. 10. 2024 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 40.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 11. 10. 2024 do zaplacení, ve zbytku co do úroku ve výši 1,25 % z částky 40.000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, částky 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16.000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40.000 Kč od 23. 3. 2024 do 10. 10. 2024 a smluvní pokuty ve výši 7.720 Kč soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.928,70 Kč, přičemž tato částka představuje 25,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.186 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63.720 Kč sestávající z částky 3.660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 10. 2024, z částky 1.830 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 2. 10. 2024 a z částky 3.660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 12. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.050 Kč ve výši 2.110,50 Kč.
21. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 637 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1 písm. c). Sazebníku soudních poplatků.