Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20.000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.500 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 20. 9. 2023 do 3. 6. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.177 Kč se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 662,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 341 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 26.500 Kč s příslušenstvím, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.177 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající jí ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 7. 7. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o zápůjčce, dodatek ke smlouvě o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, upomínky a předžalobní upomínku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne 7. 7. 2023 uzavřeli účastníci Smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit ve lhůtě do 6. 8. 2023 s tím, že pokud nesplatí finanční prostředky včas, bude povinna uhradit poplatek ve výši 6.500 Kč RPSN v případě povinnosti žalované zaplatit poplatek činila 1689 %. Pro případ prodlení žalované byla v čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že se doposud vyúčtované poplatky stávají součástí jistiny, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemná upomínka 500 Kč, emailová upomínka 100 Kč, telefonická upomínka 50 Kč, SMS upomínka 30 Kč, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu klienta inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1.800 Kč). V čl. 2 bylo ujednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, pokud se žalovaná ocitne v prodlení o více než 14 dní s jakoukoli platbou dle smlouvy. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu ve lhůtě tří dnů předžalobní výzvou odeslanou dne 24. 5. 2024. K datu podání žaloby žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 20.000 Kč na jistině, 6.500 Kč na poplatku, částkou 2.500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky oplatcích za pět výzev ze dne 26. 9. 2023, 3. 10. 2023, 10. 10. 2023, 19. 10. 2023, 3. 11. 2023 (k těmto výzvám nepředložila doklad o odeslání či o doručení) a částkou 5.177 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 20. 9. 2023 do 24. 6. 2024).
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve lhůtě 1 měsíce s tím, že pokud nesplatí uvedenou částku ve lhůtě splatnosti, je povinna uhradit žalobkyni poplatek ve výši 6.500 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, žalobkyni ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
13. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
14. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 32,5 % jistiny dluhu při splatnosti nad 1 měsíc, RPSN činila 1689 %, (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a další poplatky spojené s prodlením již při prodlení o jeden den po stanoveném datu splatnosti (žalobkyně uplatnila 5 x 500 Kč jako poplatek ze zaslání upomínek, nicméně soudu nedoložila doklady o odeslání či doručení těchto upomínek, krom toho soud považuje zaslání 5 upomínek za období cca 6 týdnů jako zcela neúčelně vynaložené náklady vedoucí ke zbytečnému navyšování dluhu) a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle ust. § 580 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.
15. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 20.000 Kč se splatností 1 měsíc, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uváděla, že si vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných poměrech, tyto údajně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, když žalovaná byla dle § 84 zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnout úplně a pravdivé informace, avšak soudu žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nepředložila, dospěl soud k závěru, že žalobkyně finanční situaci žalované řádně neprověřila. Pokud žalobkyně dostatečně úvěruschopnost žalované neprověřila a přesto jí úvěr poskytla, je zcela zjevné, že porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
16. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 24. 5. 2024), tedy jí došla dne 30. 5. 2024, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila, dostala se dnem 4. 6. 2024 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.500 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 20. 9. 2023 do 3. 6. 2024, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.177 Kč soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 662,34 Kč, přičemž tato částka představuje 17,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.709 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34.177 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.
18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 341 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.709 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.368 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 341 Kč.