Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky 11.768,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.393,83 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení a částky 75,62 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11.843,89 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru č. 24925923 uzavřené dne 22. 3. 2024 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem ke skutečnosti, že z žalobních tvrzení nebyly zřejmé všechny skutečnosti, které byly podstatné pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně, soud žalobkyni přípisem ze dne 12. 3. 2025 vyzval k doplnění tvrzení v tom směru, jaké splátky byly sjednány, kdy se žalovaný dostal do prodlení s jejich úhradou, jakou částku žalovaný na splátkách uhradil, jak žalobkyně dospěla k vyčíslení dluhu na jistině a smluvních úrocích.
4. Žalobkyně na výzvu soudu nikterak nereagovala, k ústnímu jednání dne 29. 4. 2025 se nedostavila, pouze zaslala soudu omluvu s odkazem na procesní ekonomii a požádala soud, aby v případě, že soud nebude moci žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že by žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, žalobkyni v souladu s principem předvídatelnosti vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.
5. Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.
6. Úprava v § [právnická osoba]. ř. navazuje na povinnost účastníka v žalobě vylíčit rozhodující skutečnosti (srov § 79 o. s. ř.). V návrhu na zahájení řízení (žalobě) jde sice o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, a musí v něm být vylíčeny všechny právně významné skutečnosti; jen tak bude v návrhu uplatněné právo vyplývat ze skutečností uvedených žalobcem. V návaznosti na žalobu se pak povinnost uložená účastníku v § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. týká všech významných skutečností pro rozhodnutí věci, přičemž určení těchto skutečností závisí na právní kvalifikaci skutku dle soudem aplikované skutkové podstaty právní normy. Zbývající (ve smyslu chybějící) tvrzení – ve srovnání s těmi, která účastník uvedl v žalobě anebo ve vyjádření k ní – je proto povinen uvést v dalším průběhu řízení, přičemž úplnost skutkových tvrzení v žalobě a ve vyjádření k ní soud posuzuje na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), který žalobci slouží k odůvodnění nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku.
7. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.843,89 Kč a svůj požadavek odvozovala z ujednání ve smlouvě o úvěru. Žaloba, co se týče zásadního určení skutku, byla sice sama o sobě ve smyslu ust. § 79 o. s. ř. projednatelná, avšak neobsahovala všechna podstatná tvrzení, na základě kterých by mohl soud posoudit důvodnost nároku žalobkyně, ať již ohledně jeho výše či právní kvalifikace. Soud si byl vědom své povinnosti účastníka, resp. žalobkyni poučit o nutnosti doplnění potřebných tvrzení a také v tomto směru aktivně konal, když žalobkyni zaslal písemnou výzvu k doplnění tvrzení, jeho poučovací povinnost však nemůže být bezbřehá. V důsledku toho, že se žalobkyně následně nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, zbavila se možnosti být soudem opětovně poučena o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a její tvrzení zůstala nedostatečná. Soud proto žalobu pro neunesení břemene tvrzení zamítl, aniž by prováděl jakékoliv dokazování (důkazy lze prokazovat skutečnosti, které jsou účastníky natvrzeny, nikoli v obráceném sledu z důkazů zjišťovat, co za rozhodné skutečnosti měl účastník tvrdit). Rozhodnutí soudu v tomto směru nelze považovat za nepředvídatelné, neboť žalobkyně byla o nutnosti doplnění potřebných tvrzení vyrozuměna ještě před nařízením ústního jednání. O nároku žalobkyně nebylo možno rozhodnout ani jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť v žalobě absentovala tvrzení nutná k posouzení výše takového nároku, a to jakou částku žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.
9. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.