15 C 117/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50.000 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 9. 6. 2022 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou (dále jen „Smlouva“).

2. Žalovaná k žalobě nic nenamítala. Soud následně rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání rozsudkem ze dne 30. 4. 2025 č. j. 15 C 117/2025-13, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 904,36 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II), a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 178 Kč do tří od právní moci rozsudku (výrok III), když uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2319 o. z., na základě, které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se Smlouvou zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve formě 21 pravidelných měsíčních splátek po 4.748 Kč, jejichž součástí byl vedle jistiny i souhrnný poplatek v částce 49.705 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 48.205 Kč a odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč. RPSN činila 134,42 %. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila a předmětná pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně shledal smlouvu ve smyslu ust. § 580 obč. zák. ve spojení s ust. § 1813 až § 1815 o. zák. jako absolutně neplatnou pro nevyváženou úpravu práv a povinností smluvních stran zde obsaženou, která dosáhla intenzity rozporu s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tedy posoudil ve smyslu ust. § 2993 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení.

3. K včasnému odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně svým usnesením ze dne 4. 9. 2025 č. j. 64 Co 505/2025-37 ve výroku II v části, v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení, a ve výroku III zrušil a v tomto rozsahu se věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobě „v plném rozsahu vyhověl“, když žalovaná částka 50 000 Kč představuje plnění, které žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela. Dále doplnil, že žalobkyni byl přiznán i nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na vnitřní rozpornost rozsudku mezi jeho výrokovou částí II, kde žalobu částečně zamítl ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 942,36 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kdy naproti tomu v odůvodnění uvedl, že žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni byl přiznán i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně tak nedostál svým povinnostem pro něj vyplývajícím z ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. V této souvislosti poukázal na Ústavním soudem ČR opakovaně zdůrazňovaný požadavek náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí, který je jednou ze záruk spravedlivého procesu, a který v podstatě znamená to, že se účastník řízení od soudu srozumitelně dozví, jaký skutkový stav byl zjištěn, z jakých důkazů tak soud učinil a proč tak danou věc právně posoudil. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby zbývající část žalobkyní uplatněného nároku řádně posoudil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a ve věci znovu rozhodl při respektování zásad zakotvených v ust. § 153 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř.

4. Při ústním jednání dne 20. 1. 2026 žalobkyně setrvala na svém stanovisku s tím, že trvá na příslušenství pohledávky, tak jak bylo specifikováno v žalobě i odůvodnění odvolání.

5. Soud, aniž by doplňoval dokazování, když ani žádné další důkazní návrhy ze stran účastníků vzneseny nebyly, rozhodl ohledně příslušenství nároku shodně jako ve svém původním rozhodnutí, a to s ohledem na v něm zjištěný skutkový stav a právní hodnocení, na které pro stručnost odkazuje. Dodává však, že omylem v předchozím svém rozhodnutí, přestože uzavřel, že na Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 6. 2022 je nutné hledět jako na neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující téměř 100 % jistiny a RPSN 134,42 %), smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, v důsledku čehož přiznal žalobkyni nárok na zaplacení poskytnutého plnění dle ust. § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení, v odůvodnění uvedl, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 50.000 Kč představuje plnění, které žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela a současně žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud uvádí na pravou míru, že s ohledem na svůj závěr o neplatnosti smlouvy, nepřiznal žalobkyni ani příslušenství, když žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (50.0000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (viz. předchozí rozsudek ze dne 30.4.2025 č.j. 15 C 117/2025-12), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku jí tak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost ve svém předchozím rozhodnutí. V části týkající se úroku z prodlení není požadavek žalobkyně po právu, a proto byl v této části nárok žalobkyně zamítnut.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14.431,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové částce 3.844 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 x 3.100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t (odvolání) a dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (účinného od 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.750 Kč ve výši 1.837,50Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50.000 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 9. 6. 2022 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobních tvrzení a důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 9. 6. 2022 byla mezi společností [právnická osoba], IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 50.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 49.705 Kč (úroky 48.205 Kč, odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč) ve formě 21 měsíčních splátek po 4.748 Kč. RPSN dle smlouvy činila 134,42 %. Žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na smlouvu ničeho neuhradila.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně poplatků splatit ve formě 21 měsíčních splátek po 4.748 Kč. RPSN činila 134,42 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila.

11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující téměř 100 % jistiny a RPSN 134,42%) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 50.000 Kč představuje plnění, které žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.178 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.