Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

15 C 287/2024

Soud: Okresní soud v Karlových VarechDatum rozhodnutí: 21. 11. 2024Č. j.: 15 C 287/2024-63Soudkyně: Mgr. Kateřina HendrichováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 2. 2025Předmět řízení: 11 500 Kč / úvěrECLI:CZ:OSKV:2024:15.C.287.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.550 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1161,28 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3192,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6650,13 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrokem 22,68 % ročně z částky 6650,13 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, částky 2.950 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 439,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1338,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 2294,61 Kč od 2.6.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrokem 25,14 % ročně z částky 2294,61 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jednak částky 8.500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 3. 2020 (dále jen „Smlouva I.“), jednak částky 2.950 Kčs příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 12. 2019 (dále jen „Smlouva II.“), uzavřených mezi společností [právnická osoba], IČ: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz Smlouvami o spotřebitelském úvěru, kartami zákazníka, výplatními páskami žalované, dokladem o poskytnutí peněžních prostředků, přehledem plateb, výzvou před zesplatněním, oznámením o zesplatnění, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Dne 6. 3. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (Smlouva I.), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr do výše 13.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2.600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, počínaje dnem 13. 3. 2020, přičemž poslední splátka byla splatná dne 30. 4. 2021. RPSN dle Smlouvy I. činila 206,15 %. Dne 22. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (Smlouva II.), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr do výše 10.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 31. 12. 2019, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 2. 2021. RPSN dle Smlouvy II. činila 206,15 %. Pro případ prodlení žalované se splácením splátek a jejich nezaplacení v dodatečně stanovené lhůtě 30 dnů bylo v čl. 5 smluvních podmínek sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnit a dále byla v čl. 5 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s úhradou splátky a poplatek 400 Kč za zaslání upomínky. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, poslední splátku na Smlouvu I. uhradil 10. 8. 2021 a na Smlouvu II. rovněž dne 10. 8. 2021, a proto právní předchůdce žalobkyně úvěry zesplatnil. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně na splátkách uhradil celkem částku 14.850 Kč na Smlouvu I. a částku 15.050 Kč na Smlouvu II. které právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na úroky a na poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného k datu postoupení pohledávky částkou ve výši 8.550,00 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.650,13 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1.899,87 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.192,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.161,28 Kč, úroků ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.650,13 Kč od 02.06.2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.650,13 Kč od 02.06.2023 do zaplacení (Smlouva I.) a částkou ve výši dlužné jistiny 2.294,61 Kč,- dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 655,39 Kč (Smlouva II.). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu upomínán v rámci předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2023, v níž mu byla stanovena lhůta k plnění do 14. 10. 2023.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejichž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnuté úvěry vrátit spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku úvěry řádně splácet nedostál a právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 14.850 Kč, resp. 15.050 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel: „Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. v těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. k dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. i zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost II. ÚS 996/18 6 jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181). Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

14. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 56,7 % ročně, RPSN činí rovněž více jak 206 % (tedy RPSN i úroky výrazně převyšují obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů, jak je zřejmé z výpisu ze statistických dat České národní banky), smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, , je třeba smlouvy pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivé, a proto je nelze považovat jako celek za souladné s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouvy jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost. Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. z jednotlivých ujednání smluv je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalovaný na Smlouvu I. uhradil částku 14.850 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 13.000 Kč, na Smlouvu II. uhradil 15.050 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 10.000 Kč, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 ost. 1 o. s. ř., když zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací