16 C 235/2025

Odůvodnění

1.Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 42 488 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 20. 12. 2023.2. Žalovaný nerozporoval poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně, uváděl však, že nebyl dostatečně informován o podmínkách smlouvy pro případ, že nebude moci pracovat a že větší část poskytnuté částky splatil a nesouhlasil rovněž s tím, že je na podnět žalobkyně v registru dlužníků SOLUS, což považuje za pošpinění svého dobrého jména.3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalovaného byl uveden příjem ve výši 30 277 Kč (zaměstnání), výdaje byly uvedeny částkou 9 372 Kč (výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 512 Kč), volné zdroje 19 905 Kč.5. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici výpis příchozích plateb na tento účet v období od září do prosince 2023.6. Z ověření v registru SOLUS ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný nebyl evidován jako dlužník dluhu po splatnosti.7. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaný žádal dosud o úvěr u 4 finančních institucí, celkem měl načerpánu částku 207 980 Kč.8. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 12. 2023, z prohlášení klienta ze dne 20. 12. 2023, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2023, z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 12. 2023 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 76,05 % ročně (RPSN 105,63 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 3 811 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 160 512 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.9. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 20. 12. 2023 převedena částka 50 000 Kč na účet [účet] uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného.10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil ve lhůtě splatnosti pouze částku 37 643 Kč.11. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 6, 7) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 6, 7, 8) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru.12. Z oznámení ze dne 21. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 57 732 Kč ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.13. Z předžalobní výzvy odeslané z 19. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 21. 8. 2024 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 41 090,94 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 998 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 8 033,64 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 400 Kč a úrok 76,05 % ročně).14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 76,05 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze ve lhůtě splatnosti pouze 5 splátek. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.16. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, Hodnocení klienta, prohlášení klienta, kopii občanského průkazu žalovaného a výpis z účtu žalovaného obsahující jen příchozí platby za měsíce září až prosinec 2023 a uvedla, jaké jsou příjmy žalovaného a jeho výdaje (výdaje uvedené samotným žalovaným). Žalobkyně sice zjistila výši příjmu žalovaného (30 277 Kč), pochybnosti však mohla vzbuzovat jednak skutečnost, že ji žalovaný předložil pouze výpis z účtu s příchozími platbami, nikoli i s výdaji, jednak údaje uvedené v registru NRKI, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr u dalších čtyř finančních institucí. Rovněž uvedená výše výdajů žalovaného (9 372 Kč) se jeví jako nepravděpodobná. Z těchto skutečností není soudu zcela zřejmé, jak mohla žalobkyně učinit závěr, že žalovaný bude sjednaný úvěr schopen splácet. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.17. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.18. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 76 % ročně, RPSN v daném případě ve skutečnosti (oproti údajům uvedeným ve smlouvě) činí 134,77 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný během čtyř let zaplatit, převyšovala trojnásobně poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.19. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil celkem 37 643 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na rozdíl mezi poskytnutým plněním a splátkami žalovaného (50 000 Kč – 37 643 Kč), t. j. částku 12 357 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dle svého vyjádření v současné době nepracuje, mu soud umožnil uhradit dlužnou částku ve splátkách dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.