Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení.
III. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 26. 6. 2026 do zaplacení, z částky 12 500 Kč od 12. 11. 2025 do 25. 6. 2026.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [účet], variabilní symbol [VS].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 10. 2025, č. [hodnota] (dále jen „spotřebitelský úvěr“). Podáním ze dne 1. 9. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím a uvedla, že žalovaný podle smlouvy nic nezaplatil.
2. Žalovaný žádal dne 8. 10. 2026 odročení jednání s ohledem na zahájení insolvenčního řízení, které se týká jeho majetku. Soud návrh na odročení při jednání zamítl dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), protože zahájení insolvenčního řízení v průběhu řízení nalézacího není překážkou pro rozhodnutí soudu o žalobě (§ 140a odst. 1 z. č. 183/2006 Sb.).
3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Žalobkyně netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a po poučení soudu o břemenu tvrzení vzala částečně žalobu vůči žalované zpět: požadovala pouze vrácení poskytnuté jistiny).B) Smlouvou o úvěru ze dne 12. 10. 2023, ID [Anonymizováno] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala žalovanému částku ve výši 12 500 Kč, žalovaný měl vrátit částku 17 000 Kč do 11. 11. 2025. Z potvrzení o provedené platbě z 12. 10. 2025 ThePay, a.s. soud zjistil, že žalobkyně převedla na účet žalovaného podle smlouvy částku 12 500 Kč.C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby; uvedený dopis byl odeslán žalovanému 22. 6. 2026 (jak je zřejmé z podacího lístku).D) Žalovaný ničeho neuhradil.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
7. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru, která byla žalovaným uzavřena a podle které původní věřitel poskytl žalovanému plnění 12 500 Kč. V daném případě původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vůbec neposuzovala, alespoň to není schopna prokázat. Z tohoto důvodu je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.
9. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů poskytnutých za porušení donucujících ustanovení zákona spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny úvěru v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu ve lhůtě odpovídající ustanovení úvěrové smlouvy.
10. Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka 12 500 Kč podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit v soudem stanovené lhůtě. Požadovaný úrok z prodlení (podle výzvy žalobkyně) soud žalobkyni nepřiznal (s ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z. č. 257/2016 Sb.).
11. Podle § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby žalobkyní.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (včetně dále uvedené doměřené částky 200 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud považoval žalobu za formulářovou. I když žalobkyně uplatňuje svá práva u zdejšího soudu pouze v 114 věcech (z toho nadpoloviční většina v nalézacím řízení), jde o úvěrujícího, který nabízí poskytnutí peněz neomezeně na území celé republiky. Struktura žaloby (a porovnání jednotlivých žalob) nasvědčuje, že žalobkyně využívá při sestavování žalob výpočetní techniky při minimalizaci odborného a administrativního vkladu.
13. Protože ve věci nebyl vydán žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (§ 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb.).