Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 344,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 144,87 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 17 144,87 Kč 12. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 32,56 Kč a smluvní úrok 1 639,74 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 144,87 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze Smlouvy o nákupu na splátky č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 28. 11. 2024. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
4. Ze žádosti žalovaného z 28. 11. 2024 o úvěr soud zjistil, že došlo k ověření identity žalovaného přes bankovní identitu (včetně jména, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailu). Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, který žalobkyní ověřován nebyl, finanční závazky 7 000 Kč a požadavek na úvěr (k financování kupní ceny věci u [právnická osoba].[IČO] IČO, ). Z dotazu žalobkyně na MultiCribis vyplynulo že žalovaný nemá negativní záznam v CEE/CRE, dotazem v Eurisc u CRIF - registru klientských informací (CRIF – BRKI a NRKI) vyplynulo že žalovaný nemá žádný záznam (0 evidovaných kontraktů). Žalobkyně se dále dotazovala u Solus a ISIR bez negativních zjištění.
5. Ze smlouvy z 28. 11. 2024 soud zjistil, že mezi účastníky uzavřena Smlouva o nákupu na splátky č. [Anonymizováno]. Ve smlouvě se žalobkyně (zahraniční právnická osoba vyvíjející činnost na území České republiky prostřednictvím svého odštěpného závodu) zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 24 990 Kč s akontací 4 990 Kč (tedy úvěr ve výši 20 000 Kč) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit s úrokem ve výši 21,90 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 035 Kč (k 20. dni v měsíci), RPSN činila 24,61 %. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo sjednáno právo žalobkyně smlouvu předčasně ukončit a úvěr zesplatnit. Účastníci ve smlouvě ujednali, že vztah ze smlouvy se řídí právním řádem České republiky. Z ceníku ke smlouvě vyplýval poplatek 200 Kč za upozornění na zpoždění splátky a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky denně.
6. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uhradila na účet prodejce částku 24 990 Kč. Z přehledu zaplacených částek soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částky 4x 1 035 Kč (17. 12. 2024, 20. 1. 2025, 18. 2. 2025, 17. 3. 2025).
7. Protože žalovaný úvěr přes výzvu žalobkyně (z 31. 7. 2025) řádně nesplácel, žalobkyně dopisem z 12. 9. 2025 úvěr zeplatnila. Z dopisu 11. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (z knihy odeslané pošty z 11. 3. 2026 vyplývalo odeslání dopisu žalovanému)
8. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
12. Nejprve se soud zabýval svou mezinárodní soudní příslušností a rozhodným právem. Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I bis“), konkrétně čl. 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 odst. 2, je dána mezinárodní soudní příslušnost českých soudů (s ohledem na bydliště žalovaného v době zahájení řízení). Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy („Řím I“), konkrétně čl. 3 odst. 1, je rozhodné právo české (podle ujednání účastníků).
13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splatit spolu s úrokem z úvěru v dohodnutých splátkách. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. a zkoumala dostatečně úvěruschopnost žalovaného (byť neověření příjmu není zpravidla akceptovatelné, s ohledem na nízkou výši úvěru ve vztahu k avizovanému příjmu a neexistenci negativních informací o dluhové delikvenci žalovaného a zaplacení čtyř splátek lze úvěruschopnost považovat za zákonu odpovídající. Soud se zabýval též existencí nepřiměřených smluvních ujednání ve smyslu § 1813 odst. 1, odst. 2, § 1814 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, aniž by s ohledem na smluvní podmínky (cenu úvěru, podmínky ukončení smlouvy žalobkyní a sankční ujednání) bylo možné shledat některé z ujednání jako nepřiměřené.
14. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně využila svého práva ze smlouvy ve spojení s § 2001 občanského zákoníku a od úvěrové smlouvy odstoupila. V důsledku odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nesplaceného zůstatku úvěru včetně úroků z úvěru a úroků z prodlení uplatněných v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a rovněž poplatků za upomínání (účtovaných v souladu se smlouvou). S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobkyně uplatněný žalobou za oprávněný a žalobě v plném rozsahu vyhověl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 344,87 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.