Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 12. 2020, č. j. 0 P 198/2020-92, kterým bylo naposledy rozhodnuto o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni tak, že žalovaný byl povinen platit výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2021, se mění tak, že vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni se s účinností od 1. 9. 2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zrušení výživného, o kterém bylo naposledy rozhodnuto k tíži žalovaného rozsudkem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku; žalobkyně ukončila přípravu na povolání a je (od 1. 9. 2025) schopna sama se živit.
2. Žalovaný se žalobou souhlasil.
3. Mezi účastníky bylo nesporné, že a) žalobkyně je dcerou žalovaného, b) naposledy bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni rozsudkem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, c) žalobkyně je schopna sama se živit (a proto má být zrušena vyživovací povinnost s účinností od 1. 9. 2025).
4. Podle § 163 z. č. 99/1963 Sb. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.
5. Podle § 910 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Žalobkyně měla přiznáno výživného (z doby nezletilosti), protože nebyla schopna sama se živit. Jelikož žalobkyně již této schopnosti (podle svého prohlášení) po ukončení přípravy na budoucí povolání nabyla, soud její žalobě vyhověl (za současné konstatování změny rozhodnutí o vyživovací povinnosti).
7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně ve věci úspěšná, žádné náklady řízení jí však nevznikly (a ostatně by s ohledem na povahu řízení a okolnosti zrušení vyživovací povinnosti nebyl důvod pro jejich přiznání).