Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 400 Kč ve formě splátek ve výši 1 800 Kč měsíčně vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 670 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 247 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 670 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2023 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě šedesáti týdenních splátek po 454,50 Kč (s první splátkou 4. 4. 2023). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12 270 Kč, sestávajících z úroku ve výši 2 870 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný uhradil 2 600 Kč. Žalobkyně podle svých tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila doklad totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů, provedla kontrolu předložených dokumentů žalovaného (a vyznačila kontrolu v evidenční kartě klienta), provedla kontrolu rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], provedla kontrolu počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí, provedla kontrolu evidence žalovaného v insolvenčním rejstříku, zkontrolovala evidenci žalovaného ve svých systémech a vyhodnotila informace o aktuálních poměrech žalovaného a místu jeho bydliště.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé:[právnická osoba] evidenční karty klienta z 28. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl podle svého prohlášení spolubydlícím, svobodný, bydlel v dvoučlenné domácnosti s nezaopatřeným dítětem, byl majitelem auta, nebyl vlastníkem nemovité věci a neměl u žalobkyně nikdy úvěr. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] na plný úvazek a doložil výplatní pásku a pracovní smlouvu. Příjem ze zaměstnání měl být 23 847 Kč, výdaje na bydlení 6 953 Kč, dále bylo zohledněno životní minimum 7 520 Kč, životní náklady a informace o závazcích nebyly uvedeny. Z výplatní pásky za 2/2023 soud zjistil, že žalovaný má čistý příjem 27 201 Kč, byly provedeny srážky 4 496 Kč (na tři exekuce pro oprávněné [právnická osoba], město Karlovy Vary a [právnická osoba] (18 493,99 Kč, 17 915,50 Kč a 11 627,15 Kč) s tím, že sraženo bylo pouze ve prospěch dvou exekucí. Z výplatní pásky za 1/2023 soud zjistil, že žalovaný měl příjem 28 305 Kč, sraženo bylo 2 616 Kč pro pohledávku [právnická osoba] ve výši 21 109,99 Kč.B) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2023 [číslo] má soud za prokázané, že podle této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 454,50 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12 270 Kč.C) Soud přihlédl k tvrzení samotné žalobkyně, jež učinila ve svůj neprospěch, a přihlédl k tomu, že žalovaný uhradil celkem částku 2 600 Kč, jak vyplývalo z přehledu předpisů a plateb na smlouvu.D) Předžalobní upomínkou soud žalovaného vyzval k zaplacení dluhu a podle podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána žalovanému na adresu podle smlouvy.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, podle které žalobkyně žalovanému plnila částku 15 000 Kč. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu ke smlouvě o úvěru, které byla žalovaným uzavřena. Žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
9. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel sice formálně posuzoval, avšak nevyhodnotil informace vyplývající z výplatních lístků žalovaného, které byly v rozporu s informacemi v evidenční kartě žalovaného (a neexistencí závazků) a které musely žalobkyni vyplynout i z (nedoloženého) dotazu na žalovaného v centrální evidenci exekucí. Z provedených důkazů nevyplynulo ani ověření tvrzených nákladů žalovaného na živobytí (a péči o nezaopatřené dítě). Žalovaný sice svůj dluh plnil ale pouze v malém rozsahu (do prodlení se dostal již s šestou týdenní splátkou). Žalobkyně sice uváděla skutečnosti o kontrole dlužnické historie žalovaného, aniž by však toto zkoumání mělo nějaký výstup prokazující zjištěné skutečnosti a aniž by žalobkyně vysvětlila, proč považovala žalovaného za úvěruschopného pokud v době poskytnutí úvěru měl dluhy (vymáhané exekučně) téměř ve výši 50 000 Kč.
10. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu zápůjčky bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.), a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutím k výši dlužné částky, informacím o poměrech a dluzích žalovaného v době poskytnutí úvěru a době, která uplynula od poskytnutí zápůjčky (který žalovaný využil); dluh by měl být zaplacen do sedmi měsíců (pod ztrátou výhody splátek).
11. V části týkající se smluvních nároků žalobkyně podle smlouvy a úroku z prodlení není požadavek žalobkyně po právu, a proto byl v této části nárok žalobkyně zamítnut.
12. S ohledem na převážný úspěch žalovaného, kterému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
13. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 247 Kč dle položky č. 2 bodu 2., ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.