Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 640 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 14 045,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 12 590 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 18 685,40 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 10. 5. 2023. Žalobkyně podle svých tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalované před sjednáním smlouvy o zápůjčce.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. K projednání věci soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně svou neúčast předem omluvila).
4. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích z 9. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná vůči žalobkyni (v souvislosti s žádostí o zápůjčku), že je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem 28 000 Kč měsíčně (s nástupem od 5/2022), dále její měsíční výdaje jsou 500 Kč, náklady na nájemní bydlení 8 000 Kč, žalovaná byla svobodná a bydlela v domácnosti se dvěma (dospělými) členy, včetně žalované. Z výpisu z účtu žalované (Kontomatik) za dobu od 1. 2. 2023 do 9. 5. 2023 vyplýval příjem žalované od Fedex Express Czech ve výši cca 28 000 Kč – 34 000 Kč měsíčně, dále převzetí a splácení úvěrů ([příjmení] [webová adresa], [právnická osoba] as., Creditea, [příjmení] [příjmení], [právnická osoba], [příjmení] [jméno]). Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra soud zjistil, že podle kontroly v CEECR není žalovaná v exekuci, podle ISIR není v insolvenci, její doklad (občanský průkaz) není evidován jako neplatný.
5. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] z 10. 5. 2023, na základě které žalobkyně poskytnula žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně úroku a administrativního poplatku ve výši 18 121 Kč v 42 splátkách po 670 Kč měsíčně (poslední splátka 651 Kč) k 24. dni v měsíci, počínaje červnem 2023; RPSN činila 104,8 %. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv splátky byla v čl. 13 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné splátky, maximálně u každé splátky ve výši 500 Kč, nejvýše však 3.000 Kč za rok, a pro případ prodlení s úhradou dluhu po zesplatnění smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž souhrn smluvních pokut může činit maximálně 50 % celkové výše zápůjčky. Dále byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky v dodatečně stanovené lhůtě 30 dnů sjednána v čl. 11 smlouvy možnost žalobkyně dluh žalované zesplatnit. Smlouva odkazovala též na obchodní podmínky žalobkyně. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalované podle smlouvy částku 10 000 Kč dne 10. 5. 2023.
6. Z dopisu z 9. 7. 2024 vyplývalo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek ve výši 2 226 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů dle 2 100 Kč, administrativních poplatků 1 794 Kč a smluvní pokuty 1 671,65 Kč. Pokud nebude dluh uhrazen do 23. 8. 2024, bude přikročeno k zesplatnění dluhu podle smlouvy. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky z 27. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že dle čl. 13. Obchodních podmínek (a čl. 11 smlouvy o zápůjčce) uplatňuje právo na zaplacení zůstatku zápůjčky najednou do 18. 9. 2024 (k zesplatnění zápůjčky mělo dojít k 24. 8. 2024).
7. Z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrady splátek soud zjistil, že žalovaná uhradila osm splátek, již první splátkou se však dostala do prodlení.
8. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána žalobkyní v rámci předžalobní upomínky ze dne 18. 9. 2024, ničeho však již žalobkyni neuhradila.
9. Soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci výše uvedená skutková zjištění.
10. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvě žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 10 000 Kč. Žalovaná vrátila podle smlouvy částku celkem 5 360 Kč (v osmi splátkách).
15. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o zápůjčce. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
16. Úvěruschopnost žalované žalobkyně sice posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalované ze zaměstnání (který byl ostatně v průměru za sledované období vyšší než uváděný). Žalobkyně však nezkoumala (prakticky) vůbec výdajovou stránku (pouze zohlednila nepřiměřeně nízkou částku na potřeby žalované a dále částku 8 000 Kč za bydlení, která nebyla ověřena). Za situace, kdy nebyly k dispozici lustrace v dlužnických registrech (kromě centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku) a žalobkyně se nezabývala dluhovým zatížením žalované, které vyplývalo z výpisů z účtu, nelze považovat zkoumání úvěruschopnosti (výdajové části rozpočtu) za dostatečné. Ostatně u příjmové stránky nebyly ověřeny podmínky pracovního poměru (doba neurčitá, výše pevné části mzdy). Je pravda, že zpočátku žalovaná splátky úvěr plnila, avšak již první splátka nebyla zaplacena včas, druhá již s měsíčním třítýdenním zpožděním, a tak ani řádnost zkoumání úvěruschopnosti nevyplývá z následného chování žalované.
17. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (4 640 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutí k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (který žalovaná využila).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.