Výrok
I. Soud mění rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 12. 2012, č. j. 10 P 12/2010-35, kterým bylo naposledy stanoveno výživné pro žalovaného na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2012, tak, že vyživovací povinnost se zrušuje s účinností od s účinností od 19. 9. 2025.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce (otec) se domáhal na žalovaném (synu) zrušení vyživovací povinnosti, která byla naposledy stanovena rozsudkem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, protože žalovaný nastoupil od 19. 9. 2025 do zaměstnání (ukončil svou přípravu na budoucí povolání).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Z výše uvedeného soudního rozhodnutí vyplynulo, že žalobci byla uložena povinnost platit žalovanému (svému synu) výživné (uvedeným rozhodnutím došlo ke zvýšení výživného). Z potvrzení o době studia z 24. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný studoval na Gymnáziu a Střední odborné škole, Podbořany, příspěvkové organizaci od 1. 9. 2022 do 16. 6. 2025. Z pracovní smlouvy ze dne 10. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný s účinností od 19. 9. 2025 nastoupil do zaměstnání u IZOPOL DVOŘÁK s.r.o., IČO [IČO].
5. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 910 odst. 1, § 911, § 913 odst. 1, § 914, § 915 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce (rodiče) platit žalovanému (synu) výživné. Protože studium žalovaného skončilo a protože žalovaný nastoupil do zaměstnání, vyživovací povinnost ve smyslu § 911 o. z. zanikla. Soud podle § 163 o. s. ř. rozhodl o změně posledního rozhodnutí o výživném tak, že se vyživovací povinnosti zrušuje (od data nástupu žalovanému do zaměstnání).
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.