Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 594 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 20 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované v souvislosti se uzavřením úvěrové smlouvy právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (původně creditON.cz, s.r.o.), [IČO]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 12. 11. 2022 částku 4 000 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 3 000 Kč, dne 19. 11. 2022 částku 3 000 Kč dne 21. 11. 2022 částku 3 000 Kč, dne 23. 11. 2022 částku 4 000 Kč a dne 30. 11. 2022 částku 3 000 Kč (vždy převodem na účet žalované č. [bankovní účet]). Žalobkyně (její právní předchůdce) nedisponuje důkazy o uzavření (vyjednávané) úvěrové smlouvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z (nepodepsaného) konceptu smlouvy o spotřebitelském úvěru (dodatku o navýšení úvěrového limitu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná vyjednávali poskytnutí částky do výše limitu 20 000 Kč jako úvěru (s úrokem 40 % měsíčně) na dobu neurčitou.
4. Z potvrzení o provedených platbách od [právnická osoba] vyplývalo odeslání plateb uvedených v žalobě v uvedených dnech na účet žalované uvedený v konceptu smlouvy.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku na [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 12. 2024 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 26. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z výzvy z 26. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy (ve výši 66 768,94 Kč) ve lhůtě tří dnů. Z podacího lístku z 26. 12. 2024 soud zjistil, že oba dopisy byly odeslány žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.
7. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
8. Soud dospěl k právnímu závěru: Protože žalobkyně nebyla schopna prokázat uzavření smlouvy o úvěru (o které účastníky podle obsahu konceptu smlouvy jednaly), bylo předmětem posouzení právo právního předchůdce na vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), podle kterého obohacený musí vydat ochuzeného oč se bez spravedlivého důvodu obohatil (konkrétně šlo k plnění bez právního důvodu). Žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka vzniklá v souvislosti se sjednáváním úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou přešla podle § 1879 o. z. (prostřednictvím další osoby).
9. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení poskytnuté částky (celkem ve výši 20 000 Kč). Požadavek na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 odst. 2, § 1970 o. z. s ohledem na uplynutí lhůty žalobkyní stanovené ve výzvě žalované k zaplacení však není důvodný. Žalobkyně označila jako důvod vzniku bezdůvodného obohacení jednání o uzavření úvěrové smlouvy (jejíž uzavření nebylo možné prokázat). Věřitele (právního předchůdce žalobkyně) nepochybně vázaly povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (zkoumání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované a dále jejího dluhového zatížení v souvislosti s úvahou o pravděpodobnosti vrácení poskytnuté částky podle smlouvy). Protože žalobkyně není schopna (kromě předloženého konceptu úvěrové smlouvy) doklady o zkoumání úvěruschopnosti předložit (v příloze žaloby o nich není nic uvedeno a ani z konceptu smlouvy nic o výsledku případného zkoumání úvěruschopnosti nevyplývá). Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. nemá věřitel pro případ vadného postupu při zkoumání úvěruschopnosti právo na zaplacení příslušenství (včetně úroku z prodlení), protože soud svým rozhodnutím teprve splatnost vracené částky stanoví.
10. Postup soudu by měl být shodný v případě uzavření smlouvy bez řádného zkoumání úvěruschopnosti jako v případě poskytnutí plnění, aniž dojde k prokázání uzavření (vyjednávané) úvěrové smlouvy. Jinak by byl věřitel tvrdící nedostatek úvěrové smlouvy (o které bylo konkrétně jednáno) byl zvýhodněn oproti věřiteli, který s dlužníkem smlouvu sjednal (a teprve poté peníze dlužníku poskytl), byť nezkoumal řádně úvěruschopnost. I když se na požadavek zaplacení úroku z prodlení z. č. 257/2016 Sb. nevztahuje, bylo by přisouzení úroku z prodlení v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 594 Kč, přičemž tato částka představuje 25 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,50 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,50 %; úspěch žalované je představován kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu pěti let s přihlédnutím k zohlednění plnění poskytovaného na dobu neurčitou při výpočtu soudních poplatků a odměny advokáta). Tyto náklady v celkové výši 2 373 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby do 31. 12. 2024 a 400 Kč z úkon právní služby po 1. 1. 2025, realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Soud žalobu posoudil jako formulářovou. Žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu svá práva v 1 398 věcech, které se týkají postupovaných pohledávek (asi v ½ jde o exekuční řízení). S ohledem na objem postupovaných pohledávek a strukturu žalob (uplatňovaných u zdejšího soudu) soud uzavřel o minimalizaci odborného a administrativního vkladu při formulaci předmětné žaloby (za použití výpočetní techniky).