Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 066 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 64,68 Kč a ve výši 11,5 % ročně z částky 11 404 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 404 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu – www.kamali.cz) uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 22. 12. 2024, na jejímž základě žalobkyně dne 22. 12. 2024 žalovanému poskytla částku 10 000 Kč; žalovaný uvedenou částku (s poplatkem) způsobem stanoveným smlouvou nevrátil (zaplatil pouze částku 5 934 Kč). Vedle jistiny dluhu ve výši 7 498 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroků 980 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle své metodiky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si od něj vyžádala informace (zaznamenané v Kartě klienta) o jeho příjmu (30 000 Kč za zaměstnání), o jeho splátkách mimo splátek pro žalobkyni (3 000 Kč) a neuvažovala o dalších výdajích žalovaného; dále zaznamenala příjem ostatních členů domácnosti (70 000 Kč), výdaje na bydlení (5 900 Kč) a uvedla životní minimum členů domácnosti (8 510 Kč); uvedená zjištění uvedla do tabulky výpočtů MLS v rámci podání žalobkyně z 1. 4. 2026; zde bylo dále uvedeno, že životní minimum je 4 470 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni 12 745 Kč, splátky žalobkyni 1 393 Kč; dále byly uvedeny minimální výdaje na bydlení 7 042 Kč a životní minimum členů domácnosti 8 510 Kč (dvě dospělé osoby). Z Metodiky žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vyplývalo, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vychází z informací od klienta (a odpovídajících dostupných statistických údajů) a případné ověřování (výpisů z účtu či potvrzení o příjmu) provádí jen v případě pochybností. Žalobkyně se v metodice odvolávala na své know how a nízkou úvěrovou delikvenci (1,5 % všech schválených a uzavřených smluv).
4. Z úvěrové zprávy (č. l. 30) vyplývalo, že žalovaný má tři existující splátkové obchody, dále jednu žádost v řízení a byl 19x odmítnut, dále má 4 kreditní karty, dvě žádosti o ně a 4x byl odmítnut. Z úvěrové zprávy nevyplývala žádná delikvence (dluh z existujících či ukončených obchodů). Z výpisu z účtu žalovaného vyplýval příjem v částce 28 376 Kč (8. 8. 2024 od [právnická osoba].), příjmy z úvěrů (od žalobkyně m. j. dvě příchozí částky z úvěru) a splátky úvěrů, dále vynakládání částek ve výši tisíců měsíčně na sázení a hry.
5. Z předložených listiny nevyplývalo, že by byly předloženy potvrzení o příjmu žalovaného (a jeho podmínkách; z účtu vyplýval příjem v jednom měsíci), z výpisu nevyplývala výše nákladů na bydlení žalovaného a výše příjmů druhého člena domácnosti.
6. Z úvěrové smlouvy z 22. 12. 2024 soud zjistil, že účastníci se dohodli na poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, splacení úvěru ve formě 24 splátek a poplatky za poskytnutí služeb i za porušení smluvních povinností (včetně smluvní pokuty). Účastníci ujednali právo žalobkyně na zesplatnění dluhu, pokud je dlužno dvě a více splátek, nebo jedna splátka po dobu delší tří měsíců. Před uzavření smlouvy byl žalovanému předložen Formulář pro standardní informace o předmětném spotřebitelském úvěru. Smlouva odkazovala na Sazebník poplatků, nákladů a sankcí (který byl též připojen).
7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně uhradila na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě částku 10 000 Kč dne 22. 12. 2023.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil prvních šest splátek úvěru (celkem uhradil částku 5 934 Kč). Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru z 1. 9. 2025 s knihou odeslané pošty z 2. 9. 2025) soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na existenci dluhu ve výši 3 612 Kč a nebezpečí zesplatnění. Z výzvy ke splacení celé půjčky z 17. 10. 2025 (s knihou odeslané pošty z 20. 10. 2025) soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti celého úvěru ve lhůtě do 14 dnů od vystavení výzvy.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 11. 2025 (s knihou odeslané pošty z 18. 11. 2025) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.
10. Soud uvedená dílčí skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), žalobkyně jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak nesplnila řádně své povinnosti dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela převážně z informací od žalovaného, aniž by ověřovala všechny podstatné informace od žalovaného. Z registru NRKI vyplývalo sice, že žalovaný nedluží na splátkách (aktuálně) nic, ale splátkové zatížení bylo ve vztahu k výši deklarovaného příjmu doloženého pouze za jeden měsíc) vysoké. Navíc výše splátek dluhů žalovaného (byť nesplatných) tvořila podstatnou část deklarovaného měsíčního příjmu. Žalovaný sice byl podle svých údajů v domácnosti s další osobou s vyšším příjmem, uvedené údaje (včetně vztahu žalovaného k této osobě) ověřeny nebyly. Nedostatečnost ověření úvěruschopnosti ostatně vyplynula i z toho, že žalovaný uhradil pouze šest splátek (z dvaceti čtyř). Žalobkyně, zdá se, nijak nevyhodnotila, že žalovaný kromě přebírání úvěrové zátěže (s řadou odmítnutí při žádostech o další úvěry) vynakládá významnou část svého příjmu na sázení a videohry.
14. I z metodiky žalobkyně vyplývá důraz na statistické údaje, aniž by bylo doceňováno, že statistické údaje nic o skutečných poměrech žalovaného říci nemohou (mohou být limitem v případě nesouladu deklarovaných životních nákladů s obvyklými náklady). Protože ani příjem žalovaného nebyl v dostatečné míře ověřen, o jeho fixních nákladech na živobytí nemluvě (s výjimkou nevypovídajícího životního minima žalovaného) a protože žalovaný byl výrazným způsobem zadlužen a vystupoval ve svém hospodaření rizikově (byť v době poskytnutí úvěru nebyl zatím v prodlení se splácením), nelze postup žalobkyně (vycházející převážně z modelování, nikoli z ověřování příjmů a výdajů žalované) považovat za dostačující (za splnění této povinnosti nelze považovat lustraci žalované v registrech a vyžádání výpisu z příjmu za cca jeden měsíc). Úvěrová smlouva je tedy neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud provedl vypořádání částky žalobkyní poskytnuté a částky žalovanou zaplacené (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a uložil žalovanému uhradit rozdíl ve výši 4 066 Kč v pariční lhůtě odpovídající procesní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s.ř.), protože žalovaný žádné námitky týkající se svých schopností dluh uhradit neuváděl.
15. Nároky nad rámec nevrácené jistiny soud nepřiznal, protože s ohledem na neplatnost smlouvy na ně (podle zvláštního ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru) nemá nárok.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly.