Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 373 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], IČO [číslo] jednal se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru na částku 20 000 Kč, avšak žalobkyně není schopna uzavřenou smlouvu doložit. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z dokladů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 16. 11. 2022 částku 20 000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.Z dopisu žalobkyně ze dne 7. 9. 2024 soud zjistil, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného ke splnění dluhu.Vzhledem k tomu, že si jednotlivá skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poukázal dne 16. 11. 2022 na účet žalovaného částku 20 000 Kč v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o úvěru, kterou však žalobkyně soudu nedoložila. Lze proto uzavřít, že v případě neprokázání závazku žalovaného vrátit částku 20 000 Kč z titulu dluhu z úvěru, vzniklo přijetím této částky žalovanému bezdůvodné obohacení, které je povinen dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. vydat žalobkyni, která prokázala postoupení pohledávky smlouvou ze dne 27. 8. 2024. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť nedoložením uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně nedoložila ani úvěruschopnost žalovaného. Přiznáním tohoto nároku by se žalovaný ocitla v horším postavení oproti dlužníku, u kterého by i v případě prokázání uzavření smlouvy o úvěru věřitel nedoložil řádné ověření úvěruschopnosti.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. náleží odměna ve výši 300 Kč za dva úkony do 31. 12. 2024 a 400 Kč za jeden úkon od 1. 1. 2025 a dle § 13 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby a za písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 300 Kč částkou 273 Kč. Ze strukturovaných žalob dané společnosti je zřejmé, že žalobkyně používá vytvořené vzory, do kterých doplňuje údaje týkající se konkrétního případu uzavírání smluv. I z úřední povinnosti soudu je známo, že obdobné pohledávky uplatňuje žalobkyně u soudů opakovaně vůči různým žalovaným. Zdejší soud má za to, že jsou naplněny podmínky § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a proto o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, jak shora uvedeno.