18 C 126/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částku ve výši 62 566,79 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze dvou smluv o revolvingovém úvěru uzavřených mezi společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa] [země], registrační [číslo] odštěpný závod [právnická osoba], sídlem [adresa] IČO [číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 23. 2. 2020 a 18. 6. 2015.

2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil, skutková tvrzení v něm nerozporoval.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání, když pro tento postup byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to informacemi o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru, akceptačním dopisem, sazebníkem pro úvěry, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami, přehledem transakcí (obratovou historií úvěru), výpisy z účtu žalovaného, výzvou k úhradě dluhu, rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023, oznámením o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu. Na základě provedených důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

5. Dne 23. 2. 2020 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal zaplatit spolu s poskytnutým úrokem ve výši 14,75 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, ne méně však částkou 500 Kč měsíčně, RPSN byla 28,14 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, Náklady na vymáhání splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a nesplácel včas, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil poskytnutý úvěr za splatný v jeho celkové výši ke dni 29. 2. 2024.

6. Dne 18. 6. 2015 byla mezi žalovaným a právním předchůdce žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva [číslo] kterou byl žalovanému poskytnut úvěr za účelem úhrady prodejní ceny zboží ve výši 3 990 Kč a poskytnut úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč, který byl navýšen až na 20 000 Kč RPSN byla sjednána ve výši 44,15 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami specifikovanými ve smlouvě a uhradit smluvní úrok. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil poskytnutý úvěr za splatný ke dni 29. 2. 2024. Dne 18. 9. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly pohledávky za žalovaným postoupeny s účinností ke dni 1. 1. 2023 na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému sděleno dopisem. Dne 23. 10. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu s příslušenstvím. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného z prvé úvěrové smlouvy částkou 53 625,36 Kč na jistině, poplatcích 316,20 Kč, 13 825,29 Kč na dlužném smluvním úroku, 4 832,55 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále smluvní úrok a zákonný úrok. Z druhé smlouvy o úvěru pak ve výši 8 465,43 Kč na jistině úvěru, částkou 1 571,16 Kč na dlužném smluvním úroku, částkou 762,88 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále smluvní a zákonný úrok.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

8. Podle § 2395 z. č. 89/2014 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

11. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek ruší od počátku.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejichž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěry a žalovaný se zavázal poskytnuté úvěry vrátit spolu s úroky. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti plynoucí ze smluv splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svým závazkům řádně úvěry splácet nedostál. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně ve smyslu § 1879 občanského zákoníku postoupena, proto využila svého oprávnění založeného uzavřenou smlouvou ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy pro prodlení žalovaného s úhradou více než dvou po sobě jdoucích splátek od smluv odstoupila. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil, shledal soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti oba nároky vznesené žalobkyní za důvodné, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacený úvěr včetně sjednaných úroků spolu se zákonným úrokem dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od dat následujících po odstoupení od smluv. Žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno.

14. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud tak žalobkyni vůči žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 495,93 Kč, kdy se tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 503 Kč a nákladů právního zastoupení, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996, advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 62 566,79 Kč á 3 260 Kč za úkony příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby, a 3 paušální náhrady výdajů á 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, dále pak DPH ve výši 21 % dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

Odůvodnění

Rozsudkem vydaným dne 18. 6. 2025 pod č. j. 18 C 126/2025-30 stanovil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 62 566,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 16 495,93 Kč v téže lhůtě (výrok II.).Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne 27. 6. 2025. Dne 30. 6. 2025 podala právní zástupkyně žalobkyně soudu návrh na provedení opravy výše uvedeného rozsudku s odůvodněním, že soud ve svém rozhodnutí opomněl přiznat žalobkyni nárok na úhradu zákonného příslušenství. Žádala o doplnění rozsudku.Z podaného návrhu je zřejmé, že žalobkyně požadovala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jednak částku v celkové výši 62 566,79 Kč, dále kapitalizovaný úrok a zákonný úrok z prodlení. Mimo to požadovala přiznání náhrady nákladů řízení. Jak je zřejmé, soud ve vydaném rozsudku o příslušenství pohledávky nerozhodl.Podle ust. § 166 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do 15 dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci doplnit i bez návrhu.Podle ust. § 166 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.Podle ust. § 166 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroku původního rozsudku.V daném případě soud vydal doplňující rozsudek, jímž přiznal žalobkyni právo na zaplacení kapitalizovaného úroku, který byl sjednán ve smlouvách uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným a současně v souladu s ust. § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jeho výše pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V dalším soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku v této věci, který byl vydán dne 18. 6. 2025.