Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.499,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.209,60 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 55,55 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 7.914,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 3. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13.499,74 Kč s příslušenstvím.
pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 190/2022
Žalobu odůvodnil žalobce tím, že uzavřel se žalovanou dne 20. 6. 2012 Smlouvu o úvěru formou povoleného přečerpání účtu [číslo] ve znění dodatku ze dne 17. 9. 2013. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 12.000 Kč. V souladu se smluvními podmínkami byla žalovaná povinna vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas nesplnila. Žalobce proto prohlásil úvěr včetně příslušenství za okamžitě splatný. Splatnost závazků nastala ke dni 30. 8. 2021. Celková dlužná částka činí ke dni podání žaloby 13.499,74 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.
Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.
V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).
Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).
Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.
Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru formou povoleného přečerpání účtu, přičemž po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 a následující obchodního zákoníku, který podléhá režimu tohoto zákona dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Žalovaná ve sjednané lhůtě nesplnila povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a z ustanovení § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaná porušila svůj smluvní závazek ve sjednané lhůtě splatit poskytnutý úvěr a v důsledku toho se ocitla v prodlení, má žalobce právo na zaplacení dlužné částky a rovněž zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 369 odst. 1
pokračování - 3 - sp. zn. 9 C 190/2022
obchodního zákoníku. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 4.980 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 7.914,80 Kč, splatná rovněž v běžné zákonné lhůtě k rukám zástupce žalobce.