Výrok
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 980 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 295,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 467,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.980 Kč s příslušenstvím.
pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 4/2021
Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 12. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 800 Kč zaplatit do 2. 1. 2018. Žalovaný úvěr nesplatil a je proto povinen uhradit kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 980 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 2.980 Kč. Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.
Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).
Podáním doručeným soudu dne 8. 1. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 980 Kč, neboť není schopen doložit, že jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé o.s.ř. zastavil (výrok I. rozsudku).
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.
Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce v rozsahu po částečném zastavení řízení jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a
pokračování -3- sp. zn. 9 C 4/2021
následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr do určeného data. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v rozsahu po částečném zastavení řízení vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 500 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši - jednoduchá výzva k plnění) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy náklady žalobce činí 1.368 Kč. Žalobce měl v řízení úspěch v rozsahu 67,7 % (2.000 Kč) a neúspěch v rozsahu 32,9 % (980 Kč), neboť částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34,2 % (100-32, 9-32). Celkem byla proto žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 467,86 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.