Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.102,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.102,68 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do nároku žalobce na zaplacení částky 0,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 0,32 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6.934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 12. 2020 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.103 Kč s příslušenstvím.
pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 98/2021
Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 16. 9. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.102,68 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do 16. 3. 2020. Žalovaný úvěr nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 (ve skutečnosti 27. 1. 2020 – pozn. soudu) uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 5.103 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 5.103 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení.
Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.
Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši
úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako z převážné části důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr do určeného data. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdce žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského
pokračování -3- sp. zn. 9 C 98/2021
zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce (který se stal věřitelem žalovaného na základě platného postoupení pohledávky) důvodný, bylo žalobě v rozsahu částky 5.102,68 Kč s příslušenstvím vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. rozsudku).
Výrokem II. rozsudku soud žalobu zamítl co do částky 0,32 Kč s příslušenstvím, neboť jak sám žalobce uvádí ve svých skutkových tvrzeních, přičemž to je v souladu i s předloženými důkazy, žalovanému byl právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr ve výši 5.102,68 Kč, nikoliv 5.103 Kč, které žalobce požaduje žalobním petitem.
Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl ve věci neúspěch pouze v nepatrné části (0,32 Kč), soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 4.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 6.934 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.