Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to v pravidelných splátkách ve výši [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení, ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [Anonymizováno] s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], který měla uzavřít s žalovanou distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“). Jednalo se o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka]. Na základě této smlouvy vyplatila žalobkyně žalované částku [částka] na její účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, což neučinila. První splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že se žalovaná doslala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce dle čl. 7 odst. 1 tuto smlouvu vypověděla ke dni [datum] s tím, že žalovaná se doslala do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum].
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor. V daném odporu sporovala okolnosti uzavření smlouvy, zejména její online sjednání bez zajištění procesu verifikace a nezaměnitelnosti smlouvy, dále poukázala na RPSN a úrok odporující dobrým mravům, nezákonné a nemravné sankce a nedostatečné posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná se dostavila k jednání, které bylo nařízeno na [datum], kde uvedla, že ona předmětnou smlouvu neuzavírala. Dodatečně v souvislosti s tímto a jinými soudními spory zjistila, že tuto smlouvu (ale i další smlouvy o úvěru a o půjčkách, které byly všechny uzavřeny v měsíci [Anonymizováno] jejím jménem) uzavřel její manžel. Ten měl plnou důvěru manželky a měl přístup k jejímu mobilnímu telefonu a e-amilu, měl přístup k účtu, na který byly částky vyplaceny (ona sama má dva účty a předmětný účet, na který půjčené částky došly, nepoužívala); v telefonu má i své výplatní pásky, které ji zaměstnavatel zasílal e-mailem. Žalovaná tedy až dodatečně zjistila, že si jejím jménem bral manžel půjčky, bylo to poté, co ji přišly doporučené dopisy k úhradě dlužných částek. Začala se o daný stav zajímat a hledala pomoc v občanské poradně. Vyšlo najevo, že manžel je gambler a půjčené peníze utratil za hry a sázení. Nicméně manželství stále trvá (doposud nebylo rozvedeno), proto se rozhodla uhradit peníze, které byly připsány na její účet, je si vědoma toho, že žalobce tyto peníze může požadovat z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná tedy souhlasila s tím, že uhradí jistinu ve výši [částka], ale požadovala splátkový kalendář, neboť musí uhradit i další dluhy, které si manžel nabral jejím jménem u dalších společností.
3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne [datum] a na účet žalované byla vyplacena částka [částka] (mezi účastníky nesporné). Soud má za prokázané, že žalovaná smlouvu neuzavřela, ale na její účet byla připsána částka [částka], tudíž došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Žalobkyně si je zřejmě vědoma toho, že při uzavírání smluv distančním způsobem, není najisto postaveno, s kým vlastně předmětnou smlouvu uzavřela, proto ve svém návrhu uvádí, že pokud by její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl soud za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
4. Žalovaná potvrdila, že na jistinu zatím nic neuhradila, neboť čekala na soudní rozhodnutí.
5. V posuzované případě si žalobkyně zřejmě dostatečně neověřila, s kým uzavírá smlouvu, soud tuto považuje za neplatnou. Pro úplnost soud uvádí, že v systému ISAS bylo zjištěno, že žalovaná figuruje i v dalším sporu, kde si měla ve shodný měsíc vzít další úvěr u nebankovní společnosti). Nárok žalobkyně, co se týče částky [částka], soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
6. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu ve výši [částka] v době přiměřené jejím možnostem. Vše musí být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalované a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
7. Dle § 160 odst. 1, věta za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud povolil žalované splátkový kalendář, kdy má za to, že splátky jsou v přiměřené výši dle jejím majetkových a výdělkových možností a žalobci se dostane plnění v přiměřené lhůtě.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.