Výrok
I. Žaloba o zaplacení 14 217,33 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vrácení úvěrové jistiny v rozsahu 14 217,33 Kč z celkově poskytnutých 31 000 Kč její právní předchůdkyní na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavření dne 16. 1. 2023 pod č. [hodnota], který měl žalovaný vrátit do 16. 1. 2025. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 od společnosti [právnická osoba]., které byla dříve postoupena společností [právnická osoba]. Ode dne 19. 9. 2023 se pak domáhala i zákonného úroku z prodlení až do zaplacení s tím, že došlo k zesplatnění úvěru předchozí den.
2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. Ve věci tak soud jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť k nařízenému jednání se nedostavil ani jeden z účastníků.
3. Soud provedl nejprve důkaz předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, kde postupitelem ovšem není společnost [právnická osoba]., ale společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. (tvrzená smlouva předložena nebyla) a tato postupuje pohledávky žalobkyni, které mají být uvedené v seznamu pohledávek. Smlouva pak nenese tvrzené datum 23. 3. 2025, ale první z podpisů je z 26. 3. 2025, a druhý pak z 27. 3. 2025. Evidentně se tak nejedná o smlouvu, kterou měla podle svých tvrzení žalobkyně nabýt pohledávku za žalovaným.
4. Ze smlouvy mj. dále plyne, že postupitelka podle čl. I. bod 2 postupuje pohledávky za podmínek ve smlouvě stanovených, kdy v článku II. bodu 1 je uvedeno, že se pohledávky postupují jednorázově, a to s účinností ke dni uzavření smlouvy. V bodu 3 je však i výslovné ujednání, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu sjednaném smlouvou, postoupení není účinné, a k postoupení pohledávek nedojde. Strany by si mohly ujednat dle smlouvy jinak jedině písemnou formou, a pokud se tak při opožděné platbě nestane, postupitelka bez zbytečného odkladu vrátí, co jí bylo uhrazeno.
5. Z provedeného důkazu touto listinou tak vyplývá, že sama o sobě k prokázání aktivní legitimace žalobkyně stačit nemůže, když až včasným zaplacením úplaty, a jen jím, k postoupení dojde. Případně ujednáním písemnou formou ohledně opožděné platby. Ohledně toho, že samotné uzavření smlouvy nestačilo, pak žalobkyně ani netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti, tj. že provedla úhradu za postoupení, a kdy se tak konkrétně stalo, a nenavrhla ani žádné důkazy, že uhradila skutečně celou sjednanou částku a kdy, toto také ani netvrdila.
6. Žalobkyně tak ohledně postoupení nesplnila ani svou povinnost tvrzení, kdy rozhodné skutečnosti k tomu, jak mělo k postoupení dojít, neuvedla, předložila patrně jinou smlouvu, a k nařízenému jednání se nedostavila. Nemohla být tedy ani vyzvána, aby doplnila tvrzení, kdy konkrétně úhradu zaplatila, a předložila správnou smlouvu či situaci vysvětlila a označila k tomu důkaz, což by soud učinil, pokud by byla přítomna při jednání, kde se takové poučení a výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) udělují. Nepřítomností se pak účastník takové výhody vzdává. Žalobkyně, která smlouvu uzavírala, si přitom jejího obsahu musela být vědoma, a tedy i toho, že nejen samotné uzavření smlouvy, ale úhrada, včasná úhrada v dané lhůtě, k postoupení vede, jakož i toho, že [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. jsou odlišné subjekty.
7. Protože žalobkyně v řízení tvrdila, že dle smlouvy samotné nabyla pohledávku za žalovaným, což bez dalšího není pravda, a smlouva, i kdyby šlo o správnou smlouvu, je jen jednou z rozhodných skutečností, aby k tomu došlo, neprokázala, že pohledávku za žalovaným opravdu nabyla. K uzavření smlouvy muselo dle jejího obsahu přistoupit několik dalších skutečností, jako úhrada za postoupení, ohledně které nebylo nic tvrzeno, a to včasná úhrada, maximálně do konce sjednané lhůty, kdy žalobkyně netvrdila ani úhradu samotnou, natož kdy se tak stalo. Ani opožděné plnění by totiž dle textu smlouvy samo o sobě nestačilo, podle toho, co si strany sjednaly, i v případě, že se žalobkyně jen v žalobě spletla v osobě postupitele.
8. K postoupení pohledávky dochází na základě smlouvy, a věřitel může podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) své pohledávky, které skutečně existují, postoupit jako celek nebo i částečně i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Současně však jde o smlouvu jako kteroukoliv jinou, kde mají strany širokou smluvní volnost, a mohou ujednat konkrétní podmínky, včetně toho, kdy a na základě čeho k převodu pohledávky dojde. Vznik, změnu nebo zánik práva pak lze vázat podle § 548 odst. 1 o. z. na splnění podmínky, jako se v tomto případě i stalo. Pak ale musí být jak tvrzeno, tak prokázáno, že k naplnění podmínky došlo, aby nastaly účinky smlouvy.
9. Za situace, kdy na toto žalobkyně zcela rezignovala, a v důsledku absence u nařízeného jednání, ani během něho nedoplnila pro věc potřebná tvrzení, a tato neprokázala, neprokázala, že je subjektem, který na tvrzené pohledávky má skutečně nárok. Proto jí nemohlo být ze smlouvy uzavřené žalovaným s jiným subjektem nic přiznáno, když neustála v řízení ani svou aktivní věcnou legitimaci. Nemělo tak smysl zabývat se tím, zda a jaké pohledávky, v jaké výši by byly dále v řízení za žalovaným prokázány, pokud žalobkyně neprokázala, že jde o její pohledávky.
10. Vzhledem k zamítnutí žaloby byl v řízení plně úspěšný žalovaný, a měl by tedy nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. o. s. ř. Jelikož mu v řízení žádné nevznikly, nebyly soudem ani přiznány.