Výrok
I. Žaloba o zaplacení 42 049,07 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení domáhala úhrady nedoplatku za dodaný plyn její právní předchůdkyní [právnická osoba] do odběrného místa [adresa] v [Anonymizováno] dle smlouvy uzavřené se žalovaným 27. 11. 2020. Konkrétně nedoplatku co do 11 878,26 Kč z původně vyúčtovaného nedoplatku 16 108,26 Kč za období od 23. 7. 2021 do 26. 7. 2022 fakturou č. [hodnota] se splatností 15. 8. 2022. Za navazující období od 27. 7. 2022 do 2. 3. 2023 pak nárokovala nedoplatek ve výši 30 170,81 Kč vyúčtovaný fakturou č. [hodnota] se splatností 21. 3. 2023. Od následujícího dne vždy žalovala i zákonný úrok z prodlení s tím, že pohledávky nabyla smlouvou o postoupení ze dne 13. 10. 2017.
2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela nečinný, nevyzvedával si zásilky. K nařízenému jednání se nedostavil, a tedy ani nemohl nárok uznat ani učinit rozhodné skutečnosti pro věc nespornými, a na žalobkyni tak zůstalo, aby vše podstatné prokázala.
3. Soud provedl v prvé řadě důkaz vyúčtováními - fakturami, kterými měly být vyúčtovány nárokované nedoplatky. Z fa č. [hodnota] zjistil, že [právnická osoba] vyúčtovala jako nedoplatek v daném odběrném místě tvrzenou částku se splatností 15. 8. 2022. Zálohy byly odečteny ve výši 14 302,20 Kč, žádná jiná úhrada (jak žalobkyně tvrdila, že na fakturu bylo uhrazeno 4 230 Kč, a že je to patrné přímo z ní) v této faktuře uvedena není, jak bylo tvrzeno v žalobě (soud si ostatně nedovede představit, jak by se ve faktuře, podle které a na kterou má být teprve hrazeno, mohl takový údaj objevit, tj. při jejím vystavení). Údaje ohledně spotřeby i nedoplatku souhlasí, z faktury však nelze dovodit, že by se dostala do dispozice (osobním převzetím proti podpisu) žalovaného. Totéž pak plyne z faktury č. [hodnota], která je vystavena za tvrzené období jako konečné vyúčtování, a kde jinak souhlasí nárokovaná částka i období a splatnost.
4. Žalobkyně tvrdila k výzvě soudu učiněné předem nad rámec jeho povinností, že žalovanému byla zasílána veškerá korespondence na nahlášenou adresu s tím, že toto dokládá interními záznamy o zaslaných listinách. Z těchto interních záznamů soud zjistil, že se jedná o částečný printscreen obrazovek z nějakého systému a jediné, co nasvědčuje souvislosti s předmětem sporu, jsou nadpisy, které si nad tyto printscreeny žalobkyně do nově vytvořeného dokumentu pro soud doplnila. Konkrétně k fakturám se v systému neshoduje ani v jednom případě ani číslo dokumentu. Nelze zjistit, co se odesílalo, ani kam se to odesílalo, s kým to konkrétně vůbec souvisí. V prvé řadě se ale jedná o pouhé záznamy neznámo ani kým učiněné, a kdo by tak měl odpovídat za jejich správnost, lze z nich zjistit toliko to, že do systému někdo zadával údaje, a zejména z nich nelze zjistit v žádném případě výsledek doručovacího procesu, tj. kdy a zda vůbec se zásilky dostaly do dispozice žalovaného, či mu byly doručeny, což jediné je pro věc rozhodující.
5. Tvrzený vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. o. z. a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodaný plyn a cenu související služby.
6. Aby mohla žalobkyně v řízení s nárokem na nedoplatek z vyúčtování dodávky uspět, musela by prokázat, že dodávka byla řádně vyúčtována, a že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 207/2021 Sb. skutečně dostalo do dispozice žalovaného nebo mu bylo doručeno. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se dozvídá nejen sumu, ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování (proto doručení vyúčtování nemůže nahradit žádná upomínka, ani sama žaloba, která tyto údaje neobsahuje). Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník, seznámen, bylo mu doručeno, resp. že se dostalo do jeho dispozice, a on takovou možnost měl, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv.
7. Soud za situace, kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, a vzdala se tak výhody výzvy k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalobu zamítl, neboť tím, co žalobkyně nabídla k důkazu, nebyla a nemohla ani být (odeslání je začátek doručovacího procesu, nevypovídá nic o je jeho výsledku, i kdyby důkaz prokazoval odeslání) prokázána existence splatné pohledávky. Další důkazy tak nebylo smysluplné provádět, neboť není-li prokázána splatná pohledávka, nelze ji přiznat (nikomu).
8. V řízení dle výsledku byl úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly, proto nebyly podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nikomu přiznány.