Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 42 195 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně takto:- z částky 11 500 Kč od 16. 7. 2025 do 30. 9. 2025- z částky 9 695 Kč od 1. 10. 2025 do 17. 10. 2025- z částky 7 695 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení- z částky 11 500 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení- z částky 11 500 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení- z částky 11 500 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 5 822 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, tuto k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně (po částečném zpětvzetí žaloby) uplatnila nároky z nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným dne 15. 9. 2021 na byt č. [hodnota] o velikosti 3+1 na adrese [Jméno žalovaného B] /8 v [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno], který jí patří, konkrétně část neuhrazeného nájemného za červenec 2025 ve výši 7 695 Kč, a dále pak nájemné za měsíce srpen až říjen 2025 po 11 500 Kč. Nájem trval do 30. 9. 2025, žalovaný byt ale nevyklidil, proto nárokovala ekvivalent nájemného i za další měsíc. Ode dne následujícího po splatnosti a při zohlednění dílčích plateb na červencové nájemné pak nárokovala i zákonný úrok z prodlení. Tvrdila, že nájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 10. 2021 do 30. 9. 2022, a byl 3x prodloužen dodatky, naposledy do 30. 9. 2025.
2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila rovnou v žalobě a žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil svůj nesouhlas. Výzvu si na zákonné doručovací adrese nepřevzal, nereagoval ale nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud zjistil z nájemní smlouvy, že ji strany uzavřely tak, jak žalobkyně tvrdila. Rovněž bylo zjištěno, že došlo k tvrzenému prodlužování doby nájmu, nejprve dvěma dodatky, a poté dodatkem č. [hodnota] podepsaným 30. 9. 2024 do tvrzeného data 30. 9. 2025. Tímto dodatkem byla současně upravena výše nájemného na 11 500 Kč měsíčně. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému na dodejku 4. 11. 2025 předžalobní výzvu datovanou předchozího dne, kde rekapituloval nároky na platby, a vyzýval k předání bytu.
4. Právně nárok žalobkyně vychází z § 2246 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle jehož odst. 1 si strany ujednávají měsíční nájemné za byt pevnou částkou, ve smlouvě o nájmu bytu, uzavírané v písemné formě podle § 2237 o. z. Splatnost nájemného je rovněž ponechána dle § 2251 odst. 1 o. z. na dohodě pronajímatel s nájemcem. Pronajímatel má podle § 2295 o. z. dále právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně předá.
5. Žalobkyně v řízení prokázala, že měla se žalovaným uzavřenou tvrzenou nájemní smlouvu, která byla prodlužována, naposledy do 30. 9. 2025, jakož i výši samotného nájemného 11 500 Kč měsíčně, počínaje 1. 10. 2024. Splatnost dle smlouvy uzavřené 15. 9. 2021, která později dodatky měněna nebyla, byla ujednána na 15. den v měsíci. Žalovaný v řízení nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dlužné částky uhradil, a stejně tak, že by byt předal. Soud proto žalobkyni vyhověl, a přiznal jí částky dlužného nájemného, na které žalobu omezila.
6. Do prodlení se dostal žalovaný podle § 1968 o. z., když neuhradil řádně a včas, vždy měsíční platbu do 15. dne, a tedy ode dne 16. daného měsíce. Je proto povinen hradit zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a v sazbě § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. V této výši jej žalobkyně žalovala, a to právě od 16. dne. Tam, kde tvrdila dílčí platby, je nárok nižší, a jelikož jde jinak o skutečnosti ve prospěch žalovaného, nebyl důvod takto úročení přiznat.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého má účastník právo poměrnou část nákladů odpovídajících jeho úspěchu v řízení. Původně 63 695 Kč, poté žalobu omezila na 42 195 Kč, které činí 66 % a po odečtení 34 % tvořících její neúspěch v řízení byla převážně úspěšnější co do 32 %, v tomto rozsahu tak byly žalobkyni náklady přiznány.
8. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 548 Kč a dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem. Konkrétně za čtyři úkony učiněné dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 2 x 3 660 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t., tedy za převzetí věci, sepis žaloby a 1x za částečné zpětvzetí o částku 21 500 Kč, a tedy ve výši 1 980 Kč. Dále v poloviční výši 1 x 1 830 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 3. 11. 2025 (kterou následujícího dne odeslal, jak vyplývá z předloženého podacího archu) podle § 11 odst. 2 a. t., tedy celkem 11 130 Kč.
9. Ke každému z úkonů pak náleží paušální náhrada výdajů advokáta po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tak činí odměna 12 930 Kč. Z částek kromě soudního poplatku pak advokátu náleží i náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., a tedy dalších 2 715 Kč, celkem 15 645 Kč. Náklady v celkové výši včetně soudního poplatku činí 18 193 Kč, přiznaných 5 822 Kč zaokrouhleno, a jsou splatné dle § 149 o.s.ř. k rukám advokáta, neboť je žalobkyně zastoupena.
10. Soudní poplatek z částky, které zůstala předmětem řízení, činí 1 688 Kč, zaplaceno bylo 2 548 Kč, tj. více o částku 860 Kč, a nedosahuje tak výše nad 1 tisíc korun, kde by bylo možné teprve rozdíl vracet podle § 10 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů.
11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné.