Výrok
I. Žaloba o zaplacení 14 273 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně ode dne 3. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně dne 2. 11. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zahájila řízení, kde se domáhala tří různých nároků ze smlouvy, kterou měla uzavřít její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] na dodávku služeb – elektrické energie a plynu se žalovanou.
2. Konkrétně nárokovala fakturovanou částku za vyúčtování elektřiny ve výši 6 408 Kč, dále pak deaktivační poplatek ve výši 6 050 Kč a poplatek za odpojení ve výši 1 815 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od 3. 6. 2020 do zaplacení z celkové částky. Žádné konkrétní vysvětlení pak žalobkyně neposkytla ani k jednomu z uplatněných nároků, kromě doplnění konkrétní výše dlužných částek, je podáním vzorem, ve kterém absentují jakákoliv bližší tvrzení pro tento daný případ. Pokud jde o vylíčení, za co jsou konkrétně jednotlivé položky nárokovány, tak jediné, co žalobkyně uvedla, je to, že žalované byly pravidelně vystavovány faktury za poskytnuté služby dle smlouvy.
3. Ohledně faktury za vyúčtování elektřiny žalobkyně netvrdila ani období, za které byla elektřina vyúčtována. Stejně tak neuvedla, kdy se vyúčtování dostalo do dispozice žalované, a kdy tedy měla nastat splatnost nedoplatku. Irelevantní za tohoto stavu jsou pak tvrzení, že nebylo reklamováno, žalovaná tedy dluh nesporuje.
4. V případě obou poplatků nebylo uvedeno rovněž skutkově nic, kdy žalobkyně netvrdila ani to, zda jde o smluvenou platbu či na základě čeho jiného by ten který poplatek měl náležet, rovněž pak nijak neobjasnila, o co se v případě„ deaktivace“ vůbec jedná, ani kdy k ní mělo dojít, a z čeho plyne výše nárokovaného plnění.
5. V případě poplatku za odpojení také nebylo uvedeno, z čeho vyplývá nárokovaná výše, ani kdy k odpojení došlo. Jediné, co tak žalobkyně uvedla, byla výše jednotlivých nároků a úplně nejzákladnější pojmenování, za co je ten který nárok uplatněn, s obecným odkazem na uzavřenou smlouvu.
6. Žalovaná se k nařízenému jednání dostavila a uvedla, že neví, o co se vůbec jedná, není si vědoma toho, že by měla vůči žalobkyni neuhrazený jakýkoliv dluh, o samotné žalobkyni ani neslyšela. Bydlela na více adresách, v žalobě se ale ani neuvádí, o jaké odběrné místo by mělo jít, a sjednanou měla jen elektřinu, plyn nikdy, odmítla i nárokované poplatky.
7. Za situace, kdy žalovaná dluh neuznala, bylo na žalobkyni, aby alespoň při nařízeném jednání splnila svá procesní břemena, a dotvrdila pro věc skutkové okolnosti, které by pak následně mohly být prokazovány, kdy tyto povinnosti jako„ pán sporu“ má podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
8. Pouze na základě toho, že tvrzená právní předchůdkyně měla vystavit na nárokované částky faktury, není možné nic přiznat, s takovým právním jednáním se nespojuje vznik žádného nároku k zaplacení. Nárok vyplývá buď ze smlouvy, nebo ze zákona, a je třeba konkrétně tvrdit skutkové okolnosti, které v návaznosti na smlouvu nebo zákon nárok odůvodňují.
9. Soudu pak není znám žádný právní předpis, ze kterého by plynulo právo na deaktivační poplatek či poplatek za odpojení, ani že by takové nároky byly zakotveny a vůbec definovány, tj. vše pro věc podstatné může být sice v rámci smluvní volnosti ve smyslu § 1746 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, sjednáno, nicméně o to více je třeba konkrétních skutkových tvrzení, které tento nárok vysvětlí, a odůvodní splnění podmínek pro jeho vznik, jeho výši a splatnost takových pohledávek.
10. Pokud jde o dodávku elektřiny a její vyúčtování, pak nárok vychází obecně z kupní smlouvy podle § 2079 a násl. o. z., a ze speciálních předpisů, především zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje dodavatel zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. Obdobně tak platí pro plyn, dle § 72 energetického zákona.
11. Současně však tyto dodávky musí být za konkrétní období řádně vyúčtovány, a je nezbytné, aby se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 210/2011 Sb., od 1. 7. 2016 pak vyhl. č. 70/2016 Sb. dostalo do dispozice žalované. Jen tímto způsobem může pohledávka z titulu nedoplatku na vyúčtování, kterou je žalovaná povinna uhradit, vzniknout.
12. Žalobkyně však, jak je uvedeno výše, netvrdila ani to, za jaké období nedoplatek vznikl, ani nic bližšího o tom, kdy byl vyúčtován a kdy, a zda tedy vůbec, se dostal do dispozice žalované, bez ohledu na to, zda se ona sama s ním seznámila (což pokud by neučinila, jde pak již k její tíži).
13. Ani k jednomu nároku tak nebyla k dispozici základní skutková tvrzení, a nebylo tedy ani k čemu provádět dokazování. Žaloba byla proto v situaci, kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení. Pokud se žalobkyně k jednání nedostaví, riskuje, že pokud jí uplatněné nároky žalovaná strana neuzná, nebude moci být soudem ani dodatečně poučena o tom, co je potřeba v řízení dotvrdit, či donavrhnout, když tato poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se udělují toliko při jednání přítomným účastníkům. Neúčast pak jde k tíži každého nepřítomného. Odročovat za tím účelem nelze, ani pokud se dostaví druhá strana a brání se, ani pokud se nedostaví. S koncem prvního jednání ve věci nastává tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již není možno nic nového ani tvrdit ani navrhovat. Kromě toho, že by mělo být zásadně při prvním jednání rozhodnuto, by s ohledem na zákaz novot, postrádalo odročení jakýkoliv smysl.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Plně úspěšná byla v tomto případě žalovaná, které však žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádná z účastnic nárok.