Výrok
I. Žaloba o zaplacení 13 598,24 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně dne [datum] zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který později k výzvě soudu doplnila, řízení o zaplacení nedoplatků z vyúčtování poskytnutých služeb dle uzavřených účastnických smluv se žalovaným ze dne 26. 4. 2021. Uvedla, že je se žalovaným uzavřela k telefonním číslům [tel. číslo] a [tel. číslo] kdy kromě samotných služeb elektronických komunikací mu umožnila prostřednictvím své sítě provádět platby, buď přímo (tzv. m-platby), anebo platit formou SMS s tím, že tyto částky budou vyúčtovány společně vždy s měsíčním vyúčtováním všech služeb, a podle kterého, a v jeho splatnosti, je žalovaný povinen uhradit. Pro zasílání bylo smlouvou sjednáno doručování žalovanému na e-mail, tento způsob a elektronickou adresu si sám zvolil, konkrétně [e-mail].
2. Konkrétně žalobkyně nárokovala úhradu vyúčtování služeb č. [hodnota] za období od 23. 4. 2021 do 5. 5. 2021 splatného 20. 5. 2021, resp. v něm vyúčtované SMS platby za 150 Kč celkem uskutečněné v tomto časovém období, a dále pak m-platby v tomto období v celkové výši 3 538,50 Kč, a v souvislosti s m-platbami i zprostředkovatelský poplatek za ně ve výši 24,01 Kč, s tím, že konkrétně jsou všechny položky rozepsány v podrobném přehledu tohoto vyúčtování. Dále nárokovala úhradu vyúčtování služeb č. 2258263021 za období od 6. 5. 2021 do 5. 6. 2021 splatného 20. 6. 2021 a v něm pak i provedené SMS platby ve výši 25 Kč a m-platby provedené ve výši 9 860,73 Kč za toto období, tak jak jsou konkrétně rozepsány v podrobném přehledu tohoto vyúčtování.
3. Soud ve věci již rozhodl rozsudkem č. j. [spisová značka] dne [datum], kterým žalobu zamítl, neboť tvrzenou splatnost ani jednoho z vyúčtování, odvíjející se od smluveným způsobem doručeného vyúčtování žalovanému, na která byla i dle tvrzení žalobkyně samotné navázána, žalobkyně neprokázala. Odeslání na smluvený email toliko tvrdila, nenabídla k němu, ani nepředložila žádný důkaz, resp. jako důkaz k této skutečnosti označila opět jen sama vyúčtování, kterými to ani prokázat není možné.[právnická osoba] odvolání žalobkyně závěr označila za přehnaně formalistický, neodpovídající realitě současné doby, nezohledňující, že žalovaný žádné z vyúčtování v průběhu řízení nijak nerozporoval, a dovolávala se toho, aby pokud se s tím odvolací soud neztotožní, přiznal jistinu a úrok z prodlení odvíjející se od data doručení žaloby. Doručení vyúčtování sjednaným způsobem, emailem na smluvenou adresu, učiněné alespoň následně, kdy by si z odeslané pošty zprávu s přílohami vytiskla (což jako korespondence jistě současné době odpovídá jako snadný a efektivní způsob komunikace) netvrdila ani v odvolání, ani nepředložila, že by tak učinila.5. Odvolací soud shledal odvolání důvodné, ale z jiných než uplatněných odvolacích důvodů, když neshledal správným názor, že mělo být v řízení žalovanému doručováno na adresu, kterou si přišel žalovaný pro všechna svá řízení vedená u Okresního soudu v Liberci nahlásit do správního deníku soudu. Uvedl, že nejde o adresu pro toto řízení, protože nebyla sdělena přímo v něm, a že je tak třeba doručovat žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu. Soud proto v další fázi řízení doručoval na adresu trvalého pobytu žalovaného, přestože adresu do správního deníku zadal žalovaný později, a žádal o toto doručování pro všechna svá řízení směrem do budoucna, neboť jde o závazný názor odvolacího soudu.6. Odvolací soud pak původní rozhodnutí zrušil, neboť k jednání, při kterém byly provedeny všechny důkazy a rozhodnuto, tedy nebyl žalovaný obeslán na správnou adresu, z čehož plyne, že dokazování bylo nezbytné po obeslání na adresu trvalého pobytu provést znovu. Současně odvolací soud uložil i doplnit vypořádání se s tím, že obsah smlouvy, z níž mají nároky vyplývat, včetně postupu při doručování vyúčtování služeb a jejich úhrady, je tvořen i ujednáními ve všeobecných podmínkách, předkládanými s návrhem.7. Žalovaný se ani k nařízenému jednání opětovně před okresním soudem nedostavil, ani na adrese trvalého pobytu si nepřebíral poštu a zůstal tak po nadále nečinný. Z tohoto důvodu tak nemohl nejen nárok při jednání uznat, ale ani učinit žádná tvrzení žalobkyně nespornými. Jen to by pak mělo relevanci, nikoliv to, že pro pasivitu tvrzení nerozporoval, jak namítala v odvolání žalobkyně, protože to procesně neznamená nic jiného, než že zůstává na žalobkyni, aby svá tvrzení prokázala. Pasivita žalovaného může mít následek jen, pokud by byl navrhován po řádném obeslání přítomnou žalobkyní (která se ale nedostavila k žádnému jednání) rozsudek pro zmeškání, kdy se její tvrzení považují za nesporná, anebo k tzv. kvalifikované výzvě, kde je nečinnost spojena s fikcí uznání (žalovaný však musí mj. takovou výzvu skutečně převzít). Ono „nerozporování“ namítané žalobkyní, navíc za stavu, kdy není doručeno (nejen žaloba, ale ani samo vyúčtování, a na nedoručené lze jen těžko reagovat/rozporovat), je právně za daného stavu zcela irelevantní.8. Z účastnické smlouvy k objednávce č. [hodnota] soud zjistil, že byla žalovaným podepsána 26. 4. 2021, žalovaný si sjednal služby mobilního operátora k telefonnímu číslu [tel. číslo] s tím, že vyúčtování služeb mu bude jako elektronické zasíláno e-mailem, kontaktní adresu zadal [e-mail]. Z účastnické smlouvy k objednávce č. [hodnota] bylo zjištěno dále, že byla podepsána tentýž den, a to na služby k telefonnímu číslu [tel. číslo] kdy způsob vyúčtování byl shodný jako v prvním případě. Bez ohledu na to, co je tedy případně uvedeno ve všeobecných podmínkách ohledně doručování, je přímo ve smlouvě (která má před obecnými ujednáními vždy přednost) sjednán těmito dvěma konkrétními smluvními stranami zcela konkrétní způsob doručování, který i sama žalobkyně (a jen toto) také i tvrdí.9. Již ze samotné smlouvy, resp. obou, je v celém rozsahu bez dalšího prokázáno tvrzení žalobkyně o mezi těmito účastníky smluveném způsobu doručování, a proto také soud ani žádné další důkazy k této skutečnosti nepotřeboval provádět a neprováděl (jako další důkaz, který již žalobkyně k prokázání tohoto svého tvrzení nepotřebovala). Stejně jako ceník, sazebník či další obecné dokumenty, neboť postupem od speciálního a přednostního, pak obecné a duplicitní důkazy nebyly potřebné. Žalobkyně sjednaný způsob doručování zcela konkrétně tvrdila, uvedla i kam konkrétně, na jakou adresu, a již jen smlouvou toto v plném rozsahu prokázala. To, že k prokázání doručení konkrétních zásilek na sjednaný email nic nenabídla, je věc jiná, a doručení konkrétních emailů obecnými dokumenty jako podmínky či ceníky, není možné, proto je soud neměl důvod provádět, i přesto, že byly zmíněny v žalobě a přiloženy (tímto tedy mimo ještě dále doplněnou procesně právní argumentaci doplňuje soud uložené vypořádání se s tím, že navrženy podmínky byly, provedeny nikoliv, neboť to v původním odůvodnění blíže nerozvedl).10. Z vyúčtování služeb za období od 23. 4. do 5. 5. 2021, na kterém je uvedeno datum splatnosti 20. 5. 2021, bylo dále zjištěno, že bylo vystaveno 6. 5. 2021, a mj. v něm byly vyúčtovány platby přes SMS za 150 Kč a m-platby za 3 538 Kč, na zprostředkovatelském poplatku za m-platby pak bylo vyúčtováno 24,01 Kč. Z navazujícího podrobného vyúčtování za toto období k telefonnímu číslu [tel. číslo] a [tel. číslo] vyplývá, že za uvedené časové období jsou v něm zachyceny m-platby i zprostředkovatelské poplatky, které v součtu činí žalovanou částku, stejně tak i SMS platby.11. Z vyúčtování služeb za období od 6. 5. 2021 do 5. 6. 2021, na kterém je uvedeno datum splatnosti 20. 6. 202 bylo zjištěno, že mělo být vystaveno 6. 6. 2021 a mj. byly vyúčtovány platby přes SMS za 25 Kč a m-platby za 9 860,73 Kč. Z navazujícího podrobného vyúčtování za toto období k telefonnímu číslu [tel. číslo] a č. [tel. číslo] vyplývá, že za uvedené časové období jsou v něm zachyceny SMS platby, které v součtu činí žalovanou částku, a stejně tak m-platby.12. Z ani jednoho z vyúčtování služeb nevyplývá, že by se dostalo do dispozice žalovaného, což žalobkyně ani netvrdila. Žalobkyně sama tvrdila, že bylo sjednáno elektronické doručování na výše uvedený konkrétní e-mail, což ze smlouvy skutečně vyplynulo, k tvrzením, že na tento e-mail odeslala vyúčtování 10. 5. 2021 a 8. 6. 2021, jak uvedla v doplnění žaloby k výzvě, však jako důkazy opět označila jen samotná vyúčtování služeb. Z těch ale zaslání e-mailem nevyplývá, a žalobkyně tak nereagovala ani na výslovnou výzvu soudu předem, nad rámec jeho povinností, aby nejen dotvrdila, kdy se vyúčtování dostala do dispozice žalovaného, ale aby k doplněným tvrzením i označila důkazy a listinné rovnou předložila. Postačovalo přitom z odeslané pošty email vytisknout, když emaily se dostanou do dispozice druhé strany v podstatě okamžitě, a k nařízenému jednání, kde by ji soud znovu vyzval a poučil o následcích nesplnění výzvy, se pak nedostavila. Neučinila tak ani při předžalobním upomínání advokátka, která o doručování elektronickou formou sjednanou ve smlouvě ví, a ani jí nic nebránilo, v rámci úkonů před zahájením řízení, aby ji zaslala i elektronicky a do přílohy vyúčtování (pokud nemá jiný doklad o doručení, ke kterému se zavázala žalobkyně, dřívější) připojit, když soud rozhoduje na základě stavu zjištěného a prokázaného do jeho rozhodnutí, resp. zákonné koncentrace řízení.13. Dodržovat smlouvu, a to, co si v ní ujednaly, musí obě strany, nejde o žádný formalismus, natož přehnaný, jak tvrdí žalobkyně, pokud to má v řízení žalobkyně prokázat. Na svá procesní břemena v podstatě rezignovala, jednání se neúčastní, na výzvy nad rámec a předem nereaguje v potřebném rozsahu, a následně se domáhá toho, aby jí „neformálně“ postupující soud patrně věřil, že učinila to, co tvrdí. Soud si ale nemůže vybírat, které straně bude věřit, stejně jako by bez prokázání nevěřil rozhodné skutečnosti tvrzené na obranu. Oba účastníci mají konkrétní povinnosti tvrdit, a to co tvrdí, prokázat, jinak v řízení neuspějí. Soud v tom vidí nikoliv přehnaný formalismus, ale pravidla fér procesu. A jestliže si žalobkyně sjedná placení všech služeb až v návaznosti na smluveným způsobem doručené vyúčtování, nastane jeho splatnost až jeho doručením právě takto. Smlouvy mají být dodržovány, ale pokud nejsou, a konkrétní osoba nezaplatí, je třeba k tomu ukládat důkazy pro případ, že bude vedený spor, aby bylo prokazatelné, že již zaplatit byla povinna, neboť v řízení to nestačí jen tvrdit.14. V řízení tak bylo prokázáno, že na obě telefonní čísla, ke kterým žalobkyně vystavila vyúčtování za období od 23. 4. do 5. 5. 2021 a od 6. 5. do 5. 6. 2021, měl žalovaný uzavřenou účastnickou smlouvu. Z vyúčtování pak vyplynulo, že mu žalobkyně vyúčtovala nároky za SMS platby, m-platby a zprostředkovatelské poplatky v celkových výších, které i tvrdila, a z podrobných rozpisů pak bylo zjištěno, že dílčí nároky dávají za dané období v součtu nárokované celkové sumy. Nebylo však prokázáno, že by se tato vyúčtování skutečně dostala do dispozice žalovaného, a to nejen do data splatnosti, které na nich bylo vždy uvedeno, ale alespoň kdykoliv později do doby rozhodování soudu, resp. do momentu zákonné koncentrace řízení. Jestliže si pak žalovaný sjednal se žalobkyní, že mu bude doručováno na konkrétní e-mailovou adresu, měl také nárok, aby mu bylo takto doručováno, a přímo tam, a jen při takovém doručování by šlo k jeho tíži, pokud by se se zásilkou a jejím obsahem neseznámil. Jiným způsobem by bylo možné doručit, jen pokud by si zásilku žalovaný skutečně převzal. Nic takového však ani z předložených dalších listin zjištěno nebylo, a nebylo tak možné dospět k závěru, že žalovaný se měl skutečně možnost s vyúčtováním seznámit, zkontrolovat si jeho obsah, a že mu již vznikla povinnost podle něho dle ujednání i uhradit. Soud se žalobou nezasílání důkazy, a nezasílá je na emaily účastníků, jak si smluvila se žalovaným žalobkyně, tímto tedy nemohl činnost žalobkyně nahradit.15. V návrhu žalobkyně pouze obecně uvedla, že nedílnou součástí smluv jsou i VPST a ceník, žádná konkrétní tvrzení, která by jimi měla být prokázána, neuvedla. Jediná zmínka, a to rovněž zcela obecně, byla učiněna o čl. 4.2. s tím, že žalovaný se zavázal za sjednané služby platit ceny vyúčtované dle čl. 4.2. VPST ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Již jen z toho plyne, že vyúčtování musí ale v prvé řadě mít k dispozici, jinak se ono datum v něm uvedené ani nedozví. Kromě toho dle ujednání tak, jak sama žalobkyně tvrdí, se až z vyúčtování dozví, co vše a v jaké výši je mu žalobkyní účtováno, a tedy si teprve po jeho doručení včetně detailního rozpisu v jeho přílohách, může zkontrolovat, zda toto souhlasí, než ve vyúčtování uvedeným způsobem provede i úhradu. Soud ani v prvním rozhodnutí nijak nezpochybňoval, že je žalovaný povinen vyúčtování, které je mu ovšem předloženo sjednaným způsobem, který ostatně tvrdí i sama žalobkyně, povinen ve lhůtě splatnosti v něm uvedené, kterou si z něho zjistí, uhradit, pokud je to možné, tj. dostal takové vyúčtování dříve, než uvedené lhůta splatnosti uplynula.16. Tohoto tvrzení v žalobě, jako jediného, které se vůbec zmiňovalo o VPST jakýmkoliv konkrétním způsobem, si byl soud vědom, a protože povinnost hradit vyúčtování plyne již ze smlouvy, a v té je i stanoveno, jakým způsobem má být vyúčtování doručeno, protože ten si strany výslovně sjednaly, tak jak žalobkyně tvrdila, a svá tvrzení i prokázala, VPST již před prvním jednáním neshledával důvod provádět, byť to takto detailně nerozvedl. Žalobkyně je navrhovala k prokázání tvrzení, že je povinen žalovaný platit ceny vyúčtované dle podmínek, což tak je i bez nich, na základě smlouvy, a nic dalšího, žádné jiné konkrétní tvrzení, které by VPTS mělo být prokazováno, žalobkyně neuvedla.17. Dokazování navazuje na tvrzení, kdy soud posoudí, zda dané tvrzení je pro věc podstatné, a pokud ano, provádí k němu (konkrétně k němu) navržený důkaz, který právě toto tvrzení dle účastníka má prokázat. Soud nemá důvod číst vše, co bylo zasláno se žalobou, a je přesvědčen, že takový postup, kdy by ze svého rozhodnutí pročetl veškerou zaslanou materii, a vybíral z ní, co by snad mohlo někomu prospět, aniž by byl označen konkrétní důkaz a ke konkrétnímu tvrzení v prvé řadě, je nepřípustný, neboť by došlo k porušení fér procesu i rovnosti stran. Pak by nezbylo než vyhledávat i případné argumenty ve prospěch druhé strany, a suplovat činnosti jich obou, nicméně nic z toho neodpovídá procesním pravidlům. Účastníci běžně zasílají do spisu, ať již elektronicky nebo podatelnou celou řadu písemností, což však neznamená, že je soud všechny prostuduje a bude na jejich podkladě suplovat činnost advokátů či účastníků na obou stranách.18. Jestliže tedy odvolací soud uložil, aby se okresní soud vypořádal s tím, že součástí smlouvy byly dle žalobkyně i VPST, pak uzavírá, že vychází z toho, že žalobkyně netvrdila v návaznosti na tento předkládaný dokument nic jiného než to, co prokázala již sama smlouva. Tj. že žalovaný je povinen hradit jemu vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti uvedené ve vyúčtování, tedy to, co plyne ze smlouvy, a co není nijak dále potřeba prokazovat, protože sama žalobkyně říká, že z vyúčtování (které tak musí doručit) žalovaný zjistí cenu a lhůtu, do které žalobkyně vyzývá k úhradě, a až po doručení vyúčtování do sjednaného emailu je povinen hradit, tak může nastat splatnost. K prokázání tohoto nebyly VPST třeba, a proto k zamítnutí žaloby nedošlo. Mezi VPTS či ceníkem např., který je také přiložen k návrhu a je jím (obecně) rovněž navrhován důkaz, soud nenalézá rozdíl, když z něho nepotřeboval žádné konkrétní tvrzení rovněž prokazovat, tedy jej také neprováděl.19. Co jiného, a především proč, by mělo být VPST dále prokazováno, žalobkyně netvrdila, a u jednání, pokud by se ho účastnila, by soud provedl revizi jak skutkových tvrzení, tak důkazů, a žalobkyně by se na další navrhované důkazy, o kterých neví, proč a k čemu konkrétně by měly být prováděny, pro jistotu ještě před zkoncentrováním řízení zeptal. Nelze ale připustit, že jen proto, že se žalobce nedostaví, a není tak schopen objasnit, proč by se a k jakému konkrétnímu tvrzení tedy měly ještě číst další navržené listiny, tyto soud tedy číst bude, aniž by věděl, k čemu konkrétně a co jimi má být prokázáno jen proto, že žalobce není přítomen.20. V důsledku zásady projednací se soud může zásadně zabývat pouze skutečnostmi, které byly tvrzeny účastníky řízení (HROMADA, [adresa]. § 120 [Důkazní povinnost]. In: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota].)21. Jestliže je již jasno o tom, jaká jsou tvrzení účastníků o rozhodných skutečnostech, zajímá soud, zda účastníci označili důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že nelze navrhnout důkazní prostředek, aniž by bylo zřejmé, k prokázání jakého tvrzení má tento vést. Důkazní návrhy nelze činit ani souhrnně; musí být zřejmé, k jakému tvrzení se ten či onen důkazní prostředek vztahuje. ([Anonymizováno], [adresa]. § 120 [Důkazní povinnost]. In: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota].)22. Byť v řízení sporném není soud zodpovědný za úplné zjištění skutkového stavu, není vyloučeno, aby provedl důkaz i bez návrhu účastníka. Vzhledem k zásadě projednací a k zásadě rovnosti účastníků je tato výjimečná možnost (nikoliv povinnost) vázána na splnění dvou kumulativních podmínek: důkaz musí být potřebný ke zjištění skutkového stavu a musí vyplývat z obsahu spisu. Potřebný ke zjištění skutkového stavu je důkaz zejména tehdy, má-li se soud určitou skutečností zabývat z úřední povinnosti. Avšak i k takové skutečnosti může soud vést dokazování, jen vyplývá-li z obsahu spisu (David 1998). Musí být proto zřejmé, jaká skutečnost má být předmětem dokazování, a existence příslušného důkazu musí vyplývat z dosavadního průběhu řízení. Soud se tak nesmí pustit do vyšetřování věci, vyhledávat možné důkazy a prováděním důkazů bez návrhu ověřovat své vlastní hypotézy skutkového stavu ([Anonymizováno], [adresa]. § 120 [Důkazní povinnost]. In: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota].)23. Jelikož zde neměl soud žádná další konkrétní skutková tvrzení, která by nebyla prokázána již samotnou smlouvou, a žalobkyně nic dalšího konkrétního, co by měl soud prokazovat právě a jen z VTPS, netvrdila, nebylo je k čemu provádět. Situace je shodná s tím, že obecně tvrdí žalobkyně, že součástí smlouvy byl odkazem učiněn i sazebník, ale přesto jej není důvod číst, když nic konkrétního, co by jím měl soud prokazovat, tvrzeno není. Stav, kdy součástí smlouvy mají být i další dokumenty, a běžně je jich předkládáno několik, je zcela běžný. Přesto však nejsou bez dalšího čteny všechny předložené listiny, ale jen ty, resp. ty jejich podstatné části, které mají prokázat zcela konkrétní skutkové tvrzení toho účastníka, který z takto popsaného skutkového děje pro sebe dovozuje v řízení prospěch. Ostatně ani sama žalobkyně v odvolání nevytýkala soudu nezjištění stavu, či nedostatečné zjištění stavu (což ani nemohla, když její tvrzení měl soud za prokázaná s výjimkou zaslání emailů), ale nesprávné právní hodnocení stavu, který soud zjistil právě tak, jak ho sama podala.24. Po právní stránce se mezi stranami jednalo, pokud jde o uplatněné nároky, o ujednání tzv. inominátní smlouvy, která byla včleněna do smlouvy týkající se jinak elektronické komunikace. V rámci široké smluvní volnosti mohou účastníci uzavřít jakoukoliv jinou smlouvu, než zákonem upravený typ podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mohou tedy ujednat nejen o možnosti platit různými způsoby prostřednictvím sítě žalobkyně, kdy se ale účastník zavazuje hradit k jejím rukám, tak lze sjednat i jiné služby za smluvní ceny, včetně odměny za takové placení. V takových případech je nezbytné, aby byla ujednána zcela konkrétně všechna práva a povinnosti, neboť nelze použít jako základ úpravu smluvního typu v zákoně.25. To, co se pak ujedná, je třeba i dodržet, a stejně tak, pokud v případě dispozitivních ustanovení sjednaný strany případně odchylně. Dohoda váže obě strany, a to i co do ujednání ohledně povinnosti vyúčtování nároků předložit sjednaným způsobem, kdy až po jeho doručení či dostání se do dispozice, ovšem na smluvenou adresu, ať již klasickou nebo elektronickou, nastává splatnost, neboť bez doručeného vyúčtování tam, kam bylo sjednáno, nejsou splněny pro jeho splatnost smluvené podmínky.26. Žalobkyně po výzvě soudu samotná tvrzení v potřebném rozsahu doplnila, prokázala existenci smluvního vztahu i vystavení vyúčtování poskytnutého plnění, neprokázala však, že by skutečně v souladu se smlouvou odeslala na smluvený email ani jedno z vyúčtování, přestože toto měly strany sjednané, a ona sama to tvrdila. K tvrzení, že vyúčtování byla doručována na sjednaný email. označila i důkazy, ovšem nezpůsobilé to prokázat, neboť k tomu opět navrhovala jen samotná vystavená vyúčtování. K jednání, kde by pak soudem byla vyzvána v návaznosti na to, že neunáší břemeno důkazní, aby důkazy, které toto prokáží, navrhla, a kde by ji soud poučil i o následcích nevyhovění této výzvě, se pak nedostavila, a v odvolání bagatelizovala svou povinnost prokazovat jako přehnaný formální postup.27. Dokonce nevyužila ani možnosti toto ještě následně zhojit, když by šlo o novou skutečnost, pokud by doručila alespoň dodatečně, do doby dalšího rozhodnutí soudu, a toto nové doručení jako později nastalou skutečnost, tvrdila a doložila. Nebylo nic snazšího, než odeslat email s potřebnými přílohami a ten soudu předložit, zejména když se v odvolání začala žalobkyně sama dovolávat alespoň jistiny a pozdějšího počátku prodlení, nicméně činila tak v návaznosti nikoliv na zaslání vyúčtování na sjednaný email dodatečně, ale na doručování žaloby, která se však nezasílá ani elektronicky, ani s přílohami, a ona sama tvrdí splatnost nároků v návaznosti na doručení vyúčtování na emailovou adresu sjednanou ve smlouvě, což žaloba nemohla naplnit. Nebylo tedy možné učinit v řízení ani nyní závěr, že žalobkyně má proti žalovanému splatné pohledávky, a žalobě tak nebylo možné vyhovět.28. Soud proto s ohledem na procesní ekonomii neprováděl další dokazování, neboť na výsledku řízení by to nemohlo nic změnit, pokud všechna tvrzení žalobkyně s výjimkou sjednaného doručení vyúčtování na email byla prokázána, a důkazy navržené k tomuto doručení byly všechny provedeny. Žalobu tak zamítl, když žalobkyni s ohledem na její absenci u jednání nebylo možno ani znovu vyzvat a poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Jedná se o poučení, které se uděluje u jednání, podle jeho průběhu, a této výhody opětovné výzvy a poučení se však na svou odpovědnost žalobkyně neúčastí vzdala. S koncem jednání nastala zákonná koncentrace řízení, kdy poté není ani možné již nic doplňovat, odročováním, které by navíc bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti, by se tak nic nevyřešilo, přestože žalobkyně se stále z jednání omlouvá, byť současně stále (formálně) žádá, aby jí soud poskytl, co bylo v řízení zjištěno a deklaruje připravenost se jednání účastnit, nicméně tak nečiní ani při novém projednání věci.29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnou stranou v řízení byla strana žalovaná, zde by tedy byl případně nárok na náhradu nákladů. Jelikož žalovanému žádné nevznikly, nebyly nikomu přiznány.