Výrok
I. Žaloba o zaplacení 13 531 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně zahájila řízení o nároky z úvěrové smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela společnost [právnická osoba]. prostřednictvím webových stránek www.[Anonymizováno].cz, a dle které tato společnost měla žalované poskytnout převodem na její bankovní účet úvěr ve výši 7 000 Kč za úrok 40 % měsíčně. Žalovaná měla ke třetímu dni v měsíci splácet úrok za předchozí měsíc, jistinu mohla splatit kdykoliv. Pro prodlení došlo 3. 2. 2024 k zesplatnění, od následujícího dne žalobkyně žalovala z celkové částky 9 800 Kč zákonný úrok z prodlení do zaplacení s tím, že vedle jistiny nárokuje 2 800 Kč na úroku z ní za první měsíc. Dále žalovala smluvní pokutu 0,1 % denně za období od 4. 2. 2024 do odeslání předžalobní výzvy 20. 7. 2025 z částky dlužené žalovanou ve výši dalších 3 731 Kč.Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. Ve věci tak soud jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť k nařízenému jednání se nedostavila ani jedna z účastnic.Ohledně své aktivní věcné legitimace v řízení, a tedy nabytí pohledávky, tvrdila žalobkyně, že vymáhanou pohledávku koupila od společnosti [právnická osoba]. dne 10. 6. 2025, která ji již dříve koupila od původní věřitelky. Z této smlouvy soud při dokazování zjistil, že bylo ujednáno postoupení pohledávek dle seznamu v příloze, ovšem podle § 5 této smlouvy k postoupení dochází až zaplacením kupní ceny. Ohledně toho, že by kupní cena byla zaplacena, žalobkyně nejen nic nenavrhovala k důkazu, ale ani nic netvrdila, a nebylo tak co prokazovat. Další důkazy za této situace nemělo smysl provádět, na věci by nic nemohly změnit, pokud žalobkyně neprokázala, že by splnila podmínky pro nabytí pohledávky, které se v řízení domáhá.K postoupení pohledávky dochází na základě smlouvy, a věřitel může podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) své pohledávky, které skutečně existují, postoupit jako celek nebo i částečně i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Současně však jde o smlouvu jako kteroukoliv jinou, kde mají strany širokou smluvní volnost, a mohou ujednat konkrétní podmínky, včetně toho, kdy a na základě čeho k převodu pohledávky dojde. Vznik, změnu nebo zánik práva pak lze vázat podle § 548 odst. 1 o. z. na splnění podmínky, jako se v tomto případě i stalo. Pak ale musí být jak tvrzeno, tak prokázáno, že k naplnění podmínky došlo, aby nastaly účinky smlouvy.Sama o sobě k prokázání aktivní legitimace žalobkyně předložená smlouva stačit nemůže, když až včasným zaplacením úplaty, a jen jím, k postoupení dojde. Žalobkyně však ani netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti, tj. že provedla úhradu za postoupení, a kdy se tak konkrétně stalo, a nenavrhla ani žádné důkazy, že uhradila skutečně celou sjednanou částku a kdy, toto také ani netvrdila, a k nařízenému jednání se nedostavila. Nemohla být tedy ani vyzvána, aby doplnila tvrzení, kdy konkrétně úhradu zaplatila, a označila k tomu důkaz, což by soud učinil, pokud by byla přítomna při jednání, kde se takové poučení a výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) udělují. Nepřítomností se pak účastník takové výhody vzdává. Žalobkyně, která smlouvu uzavírala, si přitom jejího obsahu musela být vědoma, a tedy i toho, že nejen samotné uzavření smlouvy, ale úhrada, včasná úhrada v dané lhůtě, k postoupení vede. Přesto nic takového ani netvrdila.Jelikož žalobkyně neprokázala ani účinné postoupení v posledním kroku, tedy na sebe, nemělo smysl provádět jakékoliv další dokazování, neboť by jí nemohla být pohledávka přiznána, aniž by prokázala právě to, že nyní patří právě jí.Za situace, která nastala, neustála v řízení žalobkyně ani svou aktivní věcnou legitimaci, a žaloba tak byla zamítnuta. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, a měla by tedy nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož jí ale žádné nevznikly, nebyly soudem ani přiznány.