Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku nároku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 013,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 000 Kč a zákonného úroku z prodlení, plynoucí z toho, že s žalovaným dne [datum] uzavřela prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Následně byl žalovaný povinen se seznámit s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že tak učinil a zavázal se vrátit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč, včetně smluvního úroku ve výši 5 000 Kč. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu. Částka byla poskytnuta žalovanému bankovním převodem na účet u [právnická osoba] č. [č. účtu], který byl totožný s účtem, ze kterého byla provedena ověřovací platba. Žalovaný se zavázala ji s příslušenstvím vrátit do 30. 7. 2025, což však ani přes zaslanou výzvu neučinil. Do dne podání žaloby žalovaný dle tvrzení žalobkyni dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy v elektronické podobě, neboť vložení elektronického kódu není elektronickým podpisem a nelze ověřit, že po připojení kódu již nedoznal žádné změny. Dále uvedl, že smlouva je dle jeho názoru neplatná z důvodu výše RPSN, která je v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný uvedla, že žalobkyně neposuzovala jeho úvěruschopnost Žalovaný uznal pouze povinnost k uhrazení jistiny 20 000 Kč ponížené o doložené provedené platby 1 000 Kč dne 16. 10. 2025 a 2 000 Kč dne 12. 12. 2025.
3. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení a navrhla či doložila k nim důkazy, a to zejména k doložení způsobu a formy prověření úvěruschopnosti žalovaného. Tato výzva doplněná poučením o případném procesním neúspěchu, doručená právnímu zástupci žalobkyně dne 23.1.2026, byla bez účinku, žalobkyně na ni nereagovala.
4. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 115a a ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za předpokládaného souhlasu účastníků bez nařízení jednání. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svých procesních stanovisek předložili.
5. Z listin předložených žalobkyní, zejména z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], z potvrzení o provedené platbě, z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání učinil soud níže popsaný závěr o skutkovém stavu věci:
6. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], prostřednictvím této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 25 000 Kč do 30.7. 2025. Doba úvěru byla uzavřena na 30 dní, byla sjednána úroková sazba (denní) 1,00 %, (tedy roční procentní sazba nákladů 2 334 %), včetně dalších sankčních poplatků za první prodloužení doby splatnosti denně, poplatek za předčasné splacení z předčasně splacené částky jistiny a dále smluvní pokuta v případě prodlení 0,10 % denně. Provedení platby 20 000 Kč nebylo žalovaným sporováno, kdy mu tato částka byla zaslána na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 21.10.2025, která byla zaslána téhož dne. Žalovaný pak prokazatelně uhradil 1 000 Kč dne 16.10.2025, a 2 000 Kč dne 12.12.2025. Žalovaný sporoval platnost smlouvy pro formu uzavření, výši smluvního úroku a zejména nezkoumání jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně pak k výzvě soudu doručené 23.1.2026 k prokázání způsobu a formy zkoumání úvěruschopnosti nic nedotvrdila ani neprokázala.
7. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázala vrátit do 30.7. 2025 spolu s úrokem ve výši 1,00 % denně. Žalovaný smlouvu podepsala číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Tuto formu uzavření smlouvy pak zákonná úprava umožňuje.
12. Žalobkyně však žádným způsobem, a to ani po výzvě soudu, neprokázala, že řádným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Výši smluvního úroku lze s ohledem na výši poskytnutých peněz a délku splácení považovat za přiměřenou. Žalovaný úvěr do data splatnosti nevrátila. Po splatnosti pak uhradil žalovaný 1 000 Kč dne 16. 10. 2025, a 2 000 Kč dne 12.12.2025, tedy celkem 3 000 Kč. Žalobkyně tedy prokázala existenci pohledávky v části jistiny poskytnuté ve výši 20 000 Kč. Žalovaný prokázal uhrazení částky 3 000 Kč.
13. Žalobkyně pak ve smyslu výše uvedených ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace je třeba výše uvedenou úvěrovou smlouvu hodnotit jako neplatnou, a žalobkyně má nárok pouze na úhradu poskytnuté jistiny ponížené o platby provedené dlužníkem na jistinu. Nemá pak nárok na žádné nároky, ať už se jedná o smluvní úrok z peněz, nebo sankční poplatky, vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do rozdílu mezi poskytnutou jistinou ve výši 20 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 3 000 Kč, tedy co do částky 17 000 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 8 000 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta (viz výrok II. rozsudku).
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č.99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle které platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslala více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. V daném případě pak rozhodl o přiznání nákladů řízení dle poměru procesního úspěchu a neúspěchu ve věci, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení 25 000 Kč (100 % nárok), úspěšná pak byla pouze co do částky 17 000 Kč (tedy do 68 % nároku) a neúspěšná byla co do zbytku nároku, tedy 8 000 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení (tedy co do 32 % nároku). Žalobkyni tak náleží při rozdílu 68 % - 32 % náhrada nákladů řízení ve výši 36% nárokované částky. Náklady řízení by pak činily 2 815 Kč, sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 400 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění], náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění] a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně.
15. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.
16. Soud tak mohl přiznat z výše nákladů řízení 2 815 Kč pouze 36 %, tedy přiznal částku 1 013,40 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
17. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění, kdy žalovaný nedoložil důvody pro odložení splatnosti nebo možnost splácení ve splátkách.