Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 030 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 630 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 030 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 630 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód] (dále též jen „vozidlo“), přičemž žalovaný neměl od 25. 2. 2023 do 27. 4. 2023 a od 28. 4. 2023 do 7. 8. 2023 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 62 dní, resp. 102 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku což je podmínkou pro uplatnění nároku. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku dne 19. 6. 2023, resp. 2. 10. 2023. Splatnost příspěvku nastala dne 2. 9. 2023, resp. 13. 12. 2023. Žalobkyně požadovala uhradit částku 4 330 Kč, resp. 6 930 Kč. Jedná se o částku 4 030 Kč (zákonná denní sazba 65 Kč vynásobená počtem dní, tj. 62) a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a částku 6 630 Kč (zákonná denní sazba 65 Kč vynásobená počtem dní, tj. 102), a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.
3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.
4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně odeslala dne 19. 6. 2023 výzvu, ze které vyplývá, že žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od pojišťoven (a z centrálního registru vozidel), zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], a k tomuto vozidlu není (nebylo) v období od 25. 2. 2023 do 27. 4. 2023 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 65 Kč. Celková výše příspěvku činila 4 030 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy, tj. v tomto případě do dne 2. 9. 2023 (prokázáno Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 6. 2023).
5. Vozidlo bylo dále nepojištěno v období od 28. 4. 2023 do 7. 8. 2023, žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za dané období dne 2. 10. 2023. Celková výše příspěvku činila 6 930 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy, tj. v tomto případě do dne 13. 12. 2023 (prokázáno Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2023).
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [Anonymizováno] ([Jméno žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
7. Dle § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti (a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,(b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.
8. Dle § 4 odst. 3 zákona o odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.
9. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dál jen „vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 ve výši 65 Kč.
10. Dle § 4 odst. 4 zákona o odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [Anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.
11. Po právní stránce byl v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaný, jako vlastník (provozovatel) tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzván k úhradě příspěvku za každý den porušení povinnosti plynoucí § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které v souladu s účinnou právní úpravou řádně, včetně jejich výše, vyúčtovala. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku, obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti, avšak žalovaný ani po jejím doručení příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neuhradil. Žalovaný nesporoval doručení výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ani netvrdil ani neprokázal, že by dlužné částky uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, tj. že např. existovaly okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu výše specifikovaného příspěvku, stejně tak nárok nákladů na jeho uplatnění, za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.
12. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku.
13. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni příspěvek, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění], náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění] a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
15. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.