Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 799,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek za řízení ve výši 628 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 62 807,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 400,24 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až od výše 29 100 Kč s možností postupného čerpání, součástí smlouvy byly i VOP a Sazebník, se kterými se žalovaná seznámila. Úvěruschopnost byla ověřena na základě prohlášení žalované o jeho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“), insolvenčním rejstříku (dále jen „ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. ISIR a CEE byly ke dni [datum] negativní, CNCB (databáze NRKI, BRKKI) umožňovala splácení při ověření [datum]. Příjem žalované žalobkyně ověřila z výpisu z účtu. Žalobkyně žalované vyplatila dne [datum] částku 11 500 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 4 200 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč, dne [datum] částku 400 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 403 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 130 Kč a dne [datum] částku 3 777 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 26. 12. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 19. 6. 2026. Mezi účastníky byly sjednány volitelné služby, a to služba „Klidné spaní“ a služba „Presto“ za poplatek ve výši 1 320 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná uhradila dne [datum] částku 1 384,22 Kč, dne [datum] částku 19,43 Kč, dne [datum] částku 430,20 Kč a dne [datum] částku 76,52 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 4. 8. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 5. 8. 2025. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za období od 3. 8. 2025 do 5. 5. 2025 v celkové výši 2 243,38 Kč. Ke dni sepisu žaloby činila jistina 28 799,63 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 357,76 Kč, smluvní úrok 30 163,65 Kč a poplatek za službu „Presto“ 1 242,85 Kč.
2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.
3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřily. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění; mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 29 100 Kč s tím, že jednotlivé tranše úvěru budou poskytovány bezhotovostně na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalované o seznámení se a souhlasu s nimi. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v denních splátkách ve výši stanovené VOP spolu s úrokem ve výši 0,98 % denně. Žalovaná se dále zavázala uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Mezi účastníky byly sjednány volitelné služby, a to služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč za vyplacení každé tranše. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ohledně částky z níž je žalovaná v prodlení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 11 500 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 4 200 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč, dne [datum] částku 400 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 403 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 100 Kč, dne [datum] částku 130 Kč a dne [datum] částku 3 777 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] (prokázáno Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná neuhradila závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni 4. 8. 2025 91 dní po splatnosti a ze strany žalované nebyly přijaty žádné kroky k nápravě, žalobkyně proto vypověděla smlouvu o půjčce s okamžitou platností. Celková dlužná částka 62 807,27 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut, se stala splatnou v plné výši (prokázáno výpovědí smlouvy). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 63 932,93 Kč s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky výzvou ze dne 14. 12. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).
5. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela ze skutečností, že v domácnosti žalované žijí čtyři osoby, všechny mající příjem, ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši 12 485 Kč, pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 1 000 Kč, ostatních nezbytných výdajů 10 000 Kč a ostatních zbytných výdajů 3 000 Kč, vypočítaných minimálních nákladů ve výši 3 777,50 Kč. Příjem byl doložen výpisem z účtu. S rezervou pro výdaje ve výši 500 Kč činí disponibilní příjem žalované 8 700 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné (prokázáno Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti FlexiFin a listinou označenou jako identifikované příjmy). Žalobkyně ověřila finanční situaci žalované výpisem z účtu za období od 25. 11. 2023 do 23. 11. 2024. Žalovaná měla pravidelný měsíční příjem od Úřadu práce v celkové výši 5 780 Kč měsíčně. Dále měla plusové transakce, které nelze identifikovat a výdaje na hazard (prokázáno výpisem z účtu)
6. Další předložené listiny soud nehodnotil, neboť nemají pro věc žádný význam.
7. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle ustanovení § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 710 Kč. Smlouva byla s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava ze zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Na základě výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně).
12. Žalobkyně však k dotazu soudu, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě dokladů o příjmu, výpisů z databází NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně předložila listinu „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, „identifikované příjmy“ a rovněž výpisy z účtů. Soud tyto listiny zhodnotil a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Z identifikovaných příjmů, což jsou prakticky strojově zpracované výpisů z účtů, avšak obsahující jen příjmové položky, nelze věrohodně ověřit schopnost dlužníka splácet úvěr, právě proto, že nepředstavují úplný obraz situace na dlužníkově účtu. Ta je patrná až z dodatečně předložených výpisů z účtu. Není zřejmé, jak výdaje a případné další dluhy žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyhodnotila, neboť žalobkyně zohledňuje pouze výdaje tvrzené žalovanou a „vypočítané údaje“, jejichž výši nijak nezdůvodňuje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzené lustrace v registrech. Na základě výše popsaného stavu tak soud ve věci dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignovala na prověření výdajů žalované. Za této situace nelze mít splnění povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet za řádně splněnou. Listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, neumožňují učinit závěr o tom, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. [spisová značka]).
13. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., má žalobkyně právo na vrácení zbývající části jistiny. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 30 710 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila 1 910,37 Kč. Co do částky 28 799,63 Kč bylo proto žalobě vyhověno, neboť žalovaná nepopírala, že tuto částku žalobkyni nevrátila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Žalobkyně podáním návrhu na zahájení řízení splnila poplatkovou povinnost pouze v sazbě stanovené pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože však elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud ve věci dále vedl sporné řízení, bylo nutno podle bodu 2 položky 2 sazebníku soudních poplatků doměřit poplatek do výše poplatku náležejícího za žalobu na peněžité plnění podle položky 1 sazebníku. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 628 Kč, tedy rozdíl mezi poplatkem již uhrazeným a poplatkem odpovídajícím předmětu řízení. Jelikož soud již jednal ve věci samé, rozhodl o povinnosti k úhradě doplatku spolu s rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona o soudních poplatcích).