Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % p.a. od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se v řízení po žalovaném domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku [částka] a náhradu nákladů řízení.
2. Žalobce tvrdil, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikatel dne [datum] uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to distančním způsobem prostřednictvím internetového rozhraní žalobce, tj. webové stránky [Anonymizováno]. Uvedl, že žalovaný provedl registraci do uživatelského účtu, vyplnil své osobní údaje, odsouhlasil smluvní dokumentaci, doložil svou totožnost občanským průkazem a ověřovací platbou ve výši [částka] a smlouvu potvrdil verifikačním SMS kódem. Podle tvrzení žalobce byla žalovanému dne [datum] skutečně poskytnuta částka [částka] převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se měl podle smlouvy zavázat hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, splatný vždy nejpozději do 17. dne v měsíci za uplynulé období, přičemž jistinu mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, dostal se do prodlení, byl opakovaně upomínán a poslední upomínkou ze dne [datum] byl vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Z tohoto důvodu žalobce požadoval od [datum] rovněž zákonný úrok z prodlení.
3. Žalobce dále uvedl, že částka [částka] sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka] a z kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši [částka]. Vedle toho uplatnil částku [částka] jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum].
4. Pro případ, že by soud nedospěl k závěru o důvodnosti nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobce výslovně požadoval, aby byl jeho nárok alespoň v rozsahu částky [částka] posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uvedená částka byla žalovanému fakticky poskytnuta a žalovaný ji dosud nevrátil.
5. Žalovaný ve svém vyjádření ve věci uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani zčásti ani co do základu. Namítal především neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] z důvodu porušení zákonné povinnosti žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy. Uváděl, že z předložených podkladů žalobcem ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nelze dospět k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena objektivně a s náležitou odbornou péčí, tyto podklady jsou nedostatečné. Žalobce v textu žaloby nespecifikuje, o jaké doklady se má jednat, jakým způsobem byly opatřeny, jak byla posouzena jejich věrohodnost, za jaké období příjmy žalovaného verifikovaly, s jakou výší příjmu žalovaného pracují, zda se jedná o příjem čistý či hrubý atd. Údaje z řečených databází jsou způsobilé odhalit toliko minulé problematické plnění závazků žadatelem o úvěr, a tím případně predikovat budoucí opakování takového problematického vývoje u žadatele o úvěr. Naproti tomu samotná absence záznamů o žadateli o úvěr v těchto registrech nijak negarantuje ekonomickou schopnost žadatele o úvěr konkrétní závazek převzatý novou úvěrovou smlouvu řádně plnit. Žalovaný dále poukazoval na rozhodovací praxi vyšších soudů týkající se povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a zdůrazňoval, že sankcí za porušení této povinnosti je neplatnost smlouvy. Namítal rovněž, že žaloba dostatečně nerozlišuje jednotlivé složky žalované částky, a dovozoval, že při neplatnosti smlouvy nelze po něm vedle vrácení skutečně poskytnuté jistiny požadovat další smluvní plnění. Žalovaný dále namítal, že sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně je zjevně nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy.
6. Při jednání právní zástupce žalovaného výslovně učinil nesporným, že žalobce žalovanému poskytl částku [částka] a že na tuto částku žalovaný ničeho neuhradil. Navrhl proto, aby soud žalobě případně vyhověl pouze do této výše a ve zbytku ji zamítl. S ohledem na majetkové poměry žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že se žalovaný nachází v insolvenčním řízení, navrhl současně, aby případné plnění bylo rozloženo do splátek.
7. Žalobce ve svém vyjádření k odporu žalovaného na žalobě v plném rozsahu setrval. Uvedl, že totožnost žalovaného byla ověřena z předloženého občanského průkazu a z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného. Tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval na základě informací sdělených žalovaným, dále prostřednictvím lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a rovněž z doložených podkladů k příjmům a výdajům. Žalobce uvedl, že žalovaný při žádosti o úvěr doložil pravidelný příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba], a to minimálně ve výši [částka] za [Anonymizováno], [částka] za [Anonymizováno] a [částka] za [Anonymizováno]. Dále doložil výpisy ze svého bankovního účtu za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost vyhodnotil porovnáním doložitelných příjmů a výdajů, přičemž klientům ponechává určitou rezervu, a že na základě provedené lustrace a předložených podkladů nepojal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce dále konkretizoval, že v částce [částka] je zahrnuta jistina [částka] a kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc, tj. od [datum] do [datum], ve výši [částka]. Současně sdělil, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.
8. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobce ani jeho právní zástupkyně se k jednání nedostavili, přičemž právní zástupkyně žalobce svou neúčast předem omluvila. Nedostavil se ani žalovaný. Jednání byl přítomen pouze právní zástupce žalovaného.
9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce převedl na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku [částka]. Tato skutečnost ostatně nebyla mezi účastníky sporná, neboť žalovaný ji při jednání výslovně učinil nespornou.
10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka].
11. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, jeho měsíční příjem činí [částka] a jeho měsíční výdaje činí [částka].
12. Z výplatních listů žalovaného za [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], dále od [datum] do [datum], soud zjistil, že žalovaný dosahoval příjmů ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], přičemž na jeho účet byla dne [datum] připsána mzda ve výši [částka] a dne [datum] mzda ve výši [částka]; výplatním listem byl doložen rovněž příjem za [Anonymizováno] ve výši [částka]. Žalobce tedy měl k dispozici podklady osvědčující příjmovou stránku žalovaného.
13. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud dále zjistil, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti vycházel též z údaje o měsíčních výdajích žalovaného ve výši [částka]. Tento údaj však nebyl žalobcem nijak samostatně ověřen ani doložen dalšími listinami. Sama skutečnost, že žalovaný uvedl bydlení ve vlastním domě bez hypotečního zatížení, nepostačuje k závěru, že údaj o výdajích ve výši [částka] byl úplný, věrohodný a způsobilý sloužit jako dostatečný podklad pro posouzení úvěruschopnosti. Soudu se navíc tato částka jeví jako poměrně nízká, a to i při zohlednění tvrzeného způsobu bydlení žalovaného, zvláště jsou-li současně z bankovních výpisů patrny další opakované a nikoli zanedbatelné odchozí platby.
14. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že na účtu žalovaného se opakovaně objevovaly další významné odchozí platby, které svědčí o existenci dalších pravidelných či opakovaných finančních zatížení. Jednalo se zejména o opakované tisícové platby ve prospěch [Anonymizováno], dále o platby označené jako splátka [Anonymizováno] ve výši [částka] dne [datum] a [datum], o platby ve prospěch společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] dne [datum] a ve výši [částka] dne [datum] a [datum], o platby ve prospěch [právnická osoba]. ve výši [částka] dne [datum], dále o opakované splátky úvěrů vedených u [právnická osoba]., jakož i o další platby svědčící o existenci více úvěrových či obdobných závazků. Z výpisu za [Anonymizováno] soud rovněž zjistil, že žalovaný měl u [právnická osoba] vedeny nejméně tři úvěrové účty s nezanedbatelnými zůstatky nesplacené jistiny (viz odchozí platby ze dne [datum]) a že jeho běžný účet vykazoval záporné zůstatky při čerpání povoleného debetu (viz stav konečného zůstatku na účtu v [Anonymizováno] mínus [částka]). Z těchto listin přitom nevyplývá, zda žalobce uvedené výdajové položky do svého posouzení úvěruschopnosti vůbec zahrnul, popřípadě zda je považoval za součást žalovaným deklarované částky [částka] měsíčně. Nebylo tak objasněno, jak žalobce s těmito zjištěními naložil a zda je vyhodnotil z hlediska schopnosti žalovaného splácet nově poskytovaný úvěr.
15. Na základě provedeného dokazování proto soud uzavřel, že žalobce sice měl k dispozici podklady k příjmům žalovaného, avšak neprokázal, že by s potřebnou pečlivostí a dostatečností zjistil a vyhodnotil také jeho skutečné výdaje, ostatní závazky a celkovou finanční situaci. Současně měl soud za prokázané, že žalovaný přijatou jistinu ve výši [částka] žalobci dosud nevrátil.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, a to zejména porovnáním příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele. Spotřebitelský úvěr smí poskytovatel poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona pak platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
17. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného důkladně posoudil způsobem vyžadovaným zákonem. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce měl k dispozici podklady k příjmům žalovaného, avšak neprokázal, že by s odpovídající pečlivostí zjistil a vyhodnotil též jeho skutečné měsíční výdaje, existující závazky a celkovou zadluženost.
18. Za podstatné soud považuje zejména to, že žalobce vycházel z údaje uvedeného v žádosti o spotřebitelský úvěr, podle něhož měsíční výdaje žalovaného činily [částka], aniž by bylo prokázáno, že tento údaj jakkoli ověřil. Současně z bankovních výpisů byly zřejmé další opakované a nikoli zanedbatelné odchozí platby, včetně plateb ve prospěch [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba] a splátek několika dalších úvěrů, jakož i existence záporných zůstatků na běžném účtu žalovaného. Nebylo přitom objasněno, zda a jak žalobce tyto skutečnosti do svého posouzení úvěruschopnosti promítl.
19. Za této situace nelze uzavřít, že žalobce měl před uzavřením smlouvy dostatečný skutkový podklad pro závěr, že ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce tak neprokázal, že by úvěruschopnost žalovaného posoudil v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavírá, že žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, v důsledku čehož je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná.
20. Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši [částka], ani na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], ani na úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť všechny tyto nároky byly odvozovány z neplatné smlouvy a z práv a povinností z ní plynoucích. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl.
21. Současně však bylo v řízení prokázáno a učiněno nesporným, že žalovaný na základě neplatné smlouvy přijal od žalobce částku [částka], kterou dosud nevrátil. V tomto rozsahu se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a je povinen toto obohacení vydat. Jelikož žalobce svůj nárok pro případ neplatnosti smlouvy výslovně uplatnil též z titulu bezdůvodného obohacení, soud žalobě v rozsahu částky [částka] vyhověl.
22. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud vycházel z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný prostřednictvím svého zástupce poukazoval na své nepříznivé majetkové poměry a na skutečnost, že se nachází v insolvenčním řízení. Současně navrhl, aby případná povinnost byla rozložena do měsíčních splátek po [částka]. Soud této žádosti vyhověl a s ohledem na poměry žalovaného rozhodl, že dluh bude hrazen ve splátkách. Výše splátek je podle soudu přiměřená, protože odpovídá možnostem žalovaného a zároveň povede k uhrazení dluhu [částka] do jednoho roku.
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měli účastníci ve věci zhruba stejný úspěch a neúspěch, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.