Výrok
I. Manželství, které dne [datum] uzavřeli [Jméno manžela], narozený [Datum narození manžela], rozená [rodné přijmení], narozená [Datum narození manželky], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
[Jméno manželky] se podáním ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství uzavřeného s [Jméno manžela] dne [datum] před Městským výborem v [Anonymizováno]. Uvedla, že soužití bylo zpočátku šťastné. V průběhu trvání manželé zjistili, že mají rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech co se týče společné domácnosti. Došlo k citovému odcizení. Manželé spolu nežijí od roku 2011. Manželé nemají zájem na obnovení společného manželského soužití a jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manžel nekomunikuje – nereaguje na telefonáty ani textové zprávy, jakýmkoliv setkáním se vyhýbá. Odmítá rovněž zaujmout jakékoliv stanovisko.[Jméno manžela] s rozvodem se k návrhu žádným způsobem nevyjádřil. Na písemnosti soudu nereagoval k jednání se opakovaně nedostavil, ačkoliv byl obesílán ne více známých adres. Jeho stanovisko se tak do dnešního dne nepodařilo zajistit.Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] před Městským výborem v [Anonymizováno]. Manželství je zapsáno v knize manželství Matričního úřadu vedeného Městským národním výborem v [Anonymizováno] ve svazku [Anonymizováno], roč. [Anonymizováno], strana/list [Anonymizováno], poř. č. [hodnota].Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech manželky. Přestože přítomnost obou manželů při jednání o rozvod manželství je zásadně nutná, vč. jejich výslechu, umožňuje ust. § 389 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), rozhodnout i při upuštění od výslechu manželů, ev. jednoho z nich, bylo-li by to spojeno s velkými obtížemi. V případě manžela bylo shledáno, že jeho účastnická výpověď by byla spojena s velkými obtížemi způsobenými zejména jeho absencí na jakoukoliv komunikaci ať už s manželkou a zbytkem rodiny, tak i se soudem. Žalovaný byl opakovaně dotazován za účelem získání jeho stanoviska k rozvodu vč. opětovného předvolání k jednání. Žádným způsobem však nereagoval. Z těchto důvodů je možné upustit od výslechu manžela ve smyslu § 389 z. ř. s.Manželka považuje manželské soužití za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a jeho obnovení nelze očekávat. Manželství je toliko formálním svazkem – vzájemně se citově i lidsky odcizili – a ani jeden z nich nemá zájem na jeho obnově ani setrvání v manželském svazku.Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.Dle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.Dle § 743 odst. 3 o. z. se manželé mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.Soud pokládá za pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem. Obnovení soužití nelze očekávat, když ani jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu.Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl.Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich.