Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 875 Kč od 30. 1. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 125 Kč od 8. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám jeho právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost k úhradě žalované částky z důvodu nezaplacení poskytnutých služeb – stravného. Žalovaný neuhradil stravné za měsíc prosinec 2016 v celkové výši 3 875 Kč, které bylo splatné 29.1.2017 fakturou [číslo] vystavenou dne 15.1.2017; dále stravné za měsíc prosinec 2016 v celkové výši 125 Kč, které bylo splatné 7.4.2017 fakturou [číslo] vystavenou dne 24.3.2017. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalobcem dopisem ze dne 1.8.2017. Na výzvu však nijak nereagoval. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 24.7.2019. Žalovaný však dosud fakturovanou cenu neuhradil.
Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.
Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.
Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce poskytoval žalovanému služby, které spočívaly v dodávkách stravy ve středisku žalobce označeného [číslo]. Žalovaný užíval mu poskytnuté služby v období prosinec 2016, kdy za toto období žalobce fakturoval žalovanému částku 3 875 Kč se splatností 15.1.2017 fakturou – daňovým dokladem [číslo]; dále částku 125 Kč se splatností 7.4.2017 fakturou – daňovým dokladem [číslo]. Žalovaný i přes upomínání dopisy ze dne 25.4.2017, 19.5.2017 a 19.6.2017 žalobci ničeho neuhradil. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný řádně a včas zaplatil žalobci žalovanou částku, ani že by nárok žalobce zanikl jinak.
Po právní stránce soud zhodnotil věc tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb - stravného v mezích ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dále vyhl. č. 358/2013 Sb. Výše žalované částky byla prokázána fakturami a ceníkem stravného. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Úrok z prodlení náleží žalobci v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.